14 C 216/2024-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 34 005,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 17. 3. 2022 se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 42 960 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Splatnost poslední splátky byla dne 17. 5. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na poskytnutý úvěru uhradil 40 304 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, s účinností od 2. 1. 2024. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy skutková tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z obsahu smlouvy o úvěru zjistil, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přenechal žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 3. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet spolu s úroky a dalším příslušenstvím ve výši 42 960 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 92 960 Kč v měsíčních splátkách ve výši 6 640 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 5. 2023. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení.Z obsahu žádosti o úvěr bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru zkoumal původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet.Původní věřitel k termínu poslední smluvené splátky neevidoval řádné a včasné splacení úvěru a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení ve spojení s podacím archem soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.Žalobkyně zaplacení dlužné částky neevidovala, což bylo zjištěno z písemné výzvy k zaplacení.Podle obsahu žalobních tvrzení žalobkyně zvážila všechny okolnosti vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, učinila žalobkyně rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupený smluvní úrok po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni následující pohledávku s příslušenstvím, a to:- nesplacenou jistinu 29 139,60 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 24 582,99 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 880,96 Kč,- smluvní pokutu ve výši 4 866,31 Kč.Od 7. 12. 2023 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Právní poměry byly posouzeny dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutých finančních prostředků a pohledávky za žalovaným postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Smluvní pokuta byla platně sjednána v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 360 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.