14 C 365/2023-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému dne 17. 7. 2023 zaplacení částky 102 412,65 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně v postavení věřitele poskytla žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčky - ze dne 2. 5. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách. Výše splátky včetně úhrady pojištění činila 2 441,71 Kč a poslední splátka byla smluvena ve výši 7 854,28 Kč. Úroky činily 22 % ročně. Z žádosti o úvěr a z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Z písemného oznámení ze dne 23. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení. Žalobkyně neevidovala zaplacení dlužných částek a advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni částku 102 412,65 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru, zároveň žalovaný netvrdil, tudíž ani prokázal, že dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 097 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 5 220 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.