14 C 369/2023-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému zaplacení částky 11 043 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl nájemcem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa] [číslo], č. j. 546/2020/SNHK ze dne 24. 2. 2020, pronajímatelem jednotky bylo statutární město Hradec Králové. Po skončení nájmu žalovaný tuto jednotku užíval neoprávněně, a to v době od 1. 4. 2023 do 14. 4. 2023. Pronajímatel na základě příkazní smlouvy č. 2010 [číslo] ze dne 19. 8. 2010 zmocnil žalobkyni, aby vlastním jménem vymáhala po dlužnících dlužné nájemné a úhrady spojené s nájmem bytu a aby vlastím jménem vymáhala pohledávky vzniklé statutárnímu městu [obec], k jejichž správě je žalobkyně povinna. Žalovaný nezaplatil měsíční platby nájemného za období měsíců ledna 2023 až dubna 2023, celkem 11 043 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy ze dne 24. 2. 2020 zjištěno, že statutární město Hradec Králové v postavení pronajímatele přenechalo žalovanému – nájemci – do užívání byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem bytu trval do 31. 3. 2023, žalovaný se zavázal platit pronajímateli nájemné a další platby spojené s užíváním bytu, a to vždy nejpozději do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Z předpisu měsíčních plateb bylo zjištěno, že pro období ledna 2023 až dubna 2023 činila výše předepsané pravidelné měsíční platby částku 4 525 Kč. Z potvrzení o existenci pohledávky soud zjistil, že žalovaný předepsané platby hradil jen částečně, a to následovně: -) na částku 4 525 Kč splatnou 31. 1. 2023 žalovaný uhradil 19. 7. 2023 částku 1 571 Kč, dluh činil 2 954 Kč, -) na částku 4 525 Kč splatnou 28. 2. 2023 žalovaný uhradil 19. 7. 2023 částku 1 571 Kč, dluh činil 2 954 Kč -) na částku 4 525 Kč splatnou 31. 3. 2023 žalovaný uhradil 19. 7. 2023 částku 1 429 Kč, dluh činil 3 096 Kč, -) na částku 2 039 Kč splatnou 30. 4. 2023 žalovaný neuhradil ničeho. Z protokolu o předání bytu bylo zjištěno, že žalovaný předal byt žalobkyni dne 14. 4. 2023. Z příkazní smlouvy ze dne 19. 8. 2010 bylo zjištěno, že statutární město Hradec Králové - příkazce - zmocnilo žalobkyni, aby vlastním jménem vymáhala po dlužnících dlužné předpisy plateb spojených s vlastnictvím a užíváním bytu, podával žaloby a jednal v těchto věcech před soudy. Žalobkyně před podáním žaloby písemně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, což bylo zjištěno z písemné předžalobní výzvy. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu dlužil žalovaný celkem částku 11 043 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Další právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. K podání žaloby a k vymáhání dluhu byla žalobkyně zmocněna statutárním městem Hradec Králové, a to smlouvou uzavřenou dle § 724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Bylo prokázáno, že pronajímatel přenechal žalovanému byt do užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené v souladu s ustanoveními § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., nájem skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Právní vztahy vzniklé užíváním bytu bez právního důvodu po skončení nájmu byly posouzeny podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Bylo zjištěno, že žalovaný v den skončení nájmu 31. 3. 2023 byt pronajímateli, resp. žalobkyni, neodevzdal a do 14. 4. 2023 užíval bez právního důvodu. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost zaplatit měsíčně dlužné částky za užívání bytu, a to jak za trvání nájmu, tak i po skončení nájmu, když tyto částky odpovídaly výši nájemného sjednaného za trvání nájemního poměru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaný se dostal se zaplacením do prodlení, soud proto uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni i úroky z prodlení. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále soud vycházel z úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný se ocitl v prodlení s jednotlivými měsíčními platbami vždy první den, jenž následoval po nejpozdějším možném termínu splatnosti v tom kterém měsíci. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, o náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (výrok II). Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč (sazebník poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném ke dni podání žaloby), dále v paušální náhradě hotových výdajů za 2 úkony právně nezastoupené žalobkyně, a to za výzvu k plnění před podáním žaloby a za sepis žaloby – 2 x 100 Kč (§ 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.