17 C 255/2024-26 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že dne , datum, se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, podle které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný porušil smlouvu, neboť nevrátil zápůjčku spolu s poplatkem řádně a včas (žalobcem je tvrzeno, že žalovaný na dluh ze smlouvy uhradil celkem , částka, ). Smluvní pokutu ve výši , částka, požaduje žalobce zaplatit s odkazem na čl. 2.3 smlouvy, a to za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k věci přes výzvy a poučení soud nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobce poskytl dne , datum, žalovanému – spotřebiteli – zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s poplatky ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do , datum, s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky (čl. 2.3. smlouvy). Dle tvrzení žalobce byla splatnost zápůjčky posunuta k , datum, a žalovaný ke dni podání žaloby (, datum, ) uhradil žalobci celkem částku , částka, . Transakční historie nebyla doložena, ovšem žalovaný netvrdí, že by zaplatil na dluh více, než tvrdí žalobce.5. Žalobci byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdil a vysvětlil, jakým způsobem zkoumal schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a doplnil důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalovaného splácet, a dále aby řádně tvrdil, jakým způsobem dospěl k výpočtu žalované částky, z jakých částek se tato skládá a jak konkrétně bylo započteno plnění poskytnuté žalovaným ve výši , částka, .6. Žalobce však reagoval jen krátkým vyjádřením, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude, neboť by to vedlo jen k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy. Z toho důvodu navrhl, aby žalovaný byl uznán povinným vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal (bezdůvodné obohacení) včetně zákonných úroků z prodlení a byl zavázán povinností hradit náklady řízení.7. Žalobce tedy ani přes výzvu soudu nevysvětlil, jak ověřoval úvěruschopnost žalovaného, ale rezignoval i na výzvu k doplnění tvrzení ohledně zápočtu plnění žalovaného a vysvětlení, jak dospěl žalobce k dané žalované částce.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky v souhrnné výši , částka, s tím, že žalovaný mu měl zpět uhradit zapůjčenou částku plus poplatky (obchodní úrok) ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do , datum, s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky (čl. 2.3. smlouvy). Dle tvrzení žalobce byla splatnost zápůjčky posunuta k , datum, a žalovaný ke dni podání žaloby (, datum, ) uhradil žalobci celkem částku , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil na dluh více, než tvrdí žalobce. Dále nebylo prokázáno, zda a jak zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného.9. Smlouva o zápůjčce je neplatná.10. Z daných důkazů je zřejmé, že žalovaný přijal od žalobce částku , částka, , když z této vrátil toliko částku , částka, , více ničeho, tudíž žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (věřitelem poskytnutých , částka, mínus žalovaným zaplacených , částka, ) žalobci vydat.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.12. Bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, kdy žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.13. Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru/zápůjčky povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce coby podnikatele dle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr/zápůjčku poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru/zápůjčce.15. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.16. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.18. V daném případě žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.19. Podle §