18 C 47/2022-39 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 035,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (tj. [právnická osoba] [IČO]) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 11. 2019 [číslo] platnou a účinnou ve znění o úvěru téhož čísla ze dne 12. 2. 2020, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit do 13. 3. 2020 částku 20 820 Kč, v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaná na dluh zaplatila ke dni 19. 5. 2020 částku 16 870 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena žalobkyni. Žalobkyně co do částky 3 235,80 Kč – představující smluvní pokutu, částky 231,66 Kč a části úroků z prodlení vzala zpět a navrhla zastavení. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.). Procesní stanovisko žalované k věci nebylo zjištěno. Na zaslanou žalobu spolu s výzvou k vyjádření žalovaná nijak nereagovala. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané ustanovením § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobkyně se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalované, tak jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaná dluží žalobkyni z uzavřené smlouvy o úvěru uvedenou částku s příslušenstvím. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 6 718,34 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výší 690 Kč. Nárok vyplývá z předložené smluvní dokumentace (zejm. smlouva samotná z 12. 2. 2020, obchodních podmínek smlouvy o úvěru). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobkyní předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala, anebo byla vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Mimo jiné na dluh částečně plnila. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaná) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami, a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Právní vztahy mezi účastníky je pak třeba po právní stránce posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to zejm. podle § 2395-2400 o. z., kde je upravena smlouva o úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tuto svou povinnost žalovaná nesplnila. Soud proto žalobě výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena v závislosti na repo sazbě ČNB. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, předžalobní výzva; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem tedy 900 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 378). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 252 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno celkem 6 718,34 Kč (67 % žalované částky), zastaveno bylo 3 235,80 Kč + 231,66 Kč (33 % žalované částky); žalobkyně má proto nárok na 34% náklady (67% 33%). S ohledem na tuto skutečnost tak náklady řízení přiznané žalobkyni činí 766 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.