37 C 62/2023-98 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 21 951 Kč spolu s úrokem z prodlení. V žalobě tvrdil, že dne 1. 8. 2017 uzavřel žalobce jako zaměstnavatel se žalovaným jako zaměstnancem pracovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pro žalobce vykonávat práci na pozici operátor výroby. Od 1. 2. 2018 byla pracovní smlouva prodloužena na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle pracovní smlouvy povinen konat práci osobně, dle pokynů zaměstnavatele a v rozvržené týdenní pracovní době. Pracovní poměr byl s žalovaným ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 12. 8. 2022, které bylo žalovanému doručeno dne 31. 8. 2022, a to z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, a to zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustil tím, že se v měsíci červenci nedostavil v 10 pracovních dnech k výkonu práce na své pracoviště, ani se řádně a včas neomluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil na pracoviště ve dnech 16. 5. 2022, 31. 5. 2022, 1. 6. 2022, 2. 7. 2022, 11. 7. – 15. 7. 2022, 18. 7. – 21. 7. 2022 a ve dnech 1. 8. – 31. 8. 2022. Neomluveně zmeškal 44 pracovních dnů, tj. 330 hodin na pracovišti. Žalovaný však čerpal dovolenou ve dnech 15. 1. 2022, 6. 2. 2022, 15. 4. 2022, 3. 7. 2022, 6. 7. 2022, 24. 7. – 28. 7. 2022, celkem v délce 68 hodin, za které mu byla žalobcem vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 19 898 Kč. Interní předpis žalobce – organizační norma č. ON.1.020 platná od 15. 6. 2012, v bodě 5.2.2 stanovuje, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. Vzhledem k neomluvené absenci a krácení dovolené však na dovolenou za rok 2022 žalovanému nevznikl nárok. Pohledávka žalobce z neoprávněně čerpané dovolené činí 19 898 Kč. Žalobce byl dále za žalovaného povinen odvádět zdravotní pojištění z minimální mzdy po dobu neomluvené absence až do úplného skončení pracovního poměru, kdy z tohoto titulu žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 2 053 Kč za měsíc srpen 2022, kdy se žalovaný bez omluvy nedostavil ani jeden den na pracoviště. Žalovaný žalobci na dlužnou pohledávku v celkové výši 21 951 Kč ničeho nezaplatil, přestože byl k tomu opakovaně vyzván.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedené v žalobě.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).4. Žaloba je důvodná.5. Na základě provedených důkazů (Pracovní smlouva ze dne 1. 8. 2017, Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 2022, Zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce, Docházkové listy, Vyúčtování mzdy, Výzva k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání, Organizační norma č. ON.1.020, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2018) soud zjistil následující skutkový stav.6. Dne 1. 8. 2017 uzavřel žalobce jako zaměstnavatel se žalovaným jako zaměstnancem pracovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pro žalobce vykonávat práci. Od 1. 2. 2018 byla pracovní smlouva prodloužena na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle pracovní smlouvy povinen konat práci osobně, dle pokynů zaměstnavatele a v rozvržené týdenní pracovní době. Pracovní poměr byl s žalovaným ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 12. 8. 2022, které bylo žalovanému doručeno dne 31. 8. 2022, a to z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, a to zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustil tím, že se v měsíci červenci nedostavil v 10 pracovních dnech k výkonu práce na své pracoviště, ani se řádně a včas neomluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil na pracoviště žalobce ve dnech 16. 5. 2022, 31. 5. 2022, 1. 6. 2022, 2. 7. 2022, 11. 7. – 15. 7. 2022, 18. 7. – 21. 7. 2022 a ve dnech 1. 8. – 31. 8. 2022. Celkem žalovaný neomluveně zmeškal 44 pracovních dnů, tj. 330 hodin (viz docházkový list za květen, červen, červenec a srpen 2022). Žalovaný v roce 2022 čerpal dovolenou ve dnech 15. 1. 2022, 6. 2. 2022, 15. 4. 2022, 3. 7. 2022, 6. 7. 2022, 24. 7. – 28. 7. 2022, celkem v délce 68 hodin, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 19 898 Kč. Interní předpis žalobce – organizační norma č. ON.1.020 platná od 15. 6. 2012, v bodě 5.2.2 stanovuje, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. Žalobce odváděl za žalovaného jako jeho zaměstnavatel zdravotní pojištění z minimální mzdy po dobu neomluvené absence až do úplného skončení pracovního poměru žalovaného. Z vyúčtování mzdy vyplývá, že na doplatku pojistného bylo v srpnu 2022 žalobcem uhrazeno 2 173 Kč – žalobce se zde domáhá po žalovaném ponížené částky o 35 Kč (příspěvek na zdravotní benefity) a 85 Kč (cílová týmová prémie), tedy částky 2 053 Kč. Žalobce naposledy písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 21 951 Kč, a to dne 22. 11. 2022 s lhůtou k úhradě do 2. 12. 2022.7. Právní posouzení dané věci vyplývá ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále ZP) ust. § 222 ZP (zejména odst. 4) a § 223 ZP, § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“).8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci souladu s § 153 o.s.ř. Vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.9. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z jeho pracovněprávního úvazku dle pracovní smlouvy tím, že v roce 2022 se bez omluvy nedostavil na pracoviště žalobce a neomluveně zmeškal 44 pracovních dnů, tj. 330 hodin na pracovišti. Žalovaný však čerpal dovolenou ve dnech v roce 2022 v délce 68 hodin, za které mu byla žalobcem vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 19 898 Kč. Žalobce měl v daném případě právo dovolenou žalovanému krátit, a to o počet neomluveně zameškaných hodin. Vzhledem k neomluvené absenci a krácení dovolené dle § 223 ZP ve spojení s organizační normou žalobce č. ON.1.020 však na dovolenou za rok 2022 žalovanému nevznikl nárok. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo. Pohledávka žalobce z neoprávněně čerpané dovolené činí 19 898 Kč. K tomu žalobci vznikl nárok na zaplacení náhrady za vyplacené pojistné za žalovaného ve výši 2 053 Kč, který soud posoudil dle § 2991 a násl. o.z.10. Žalovaný žalobci na dlužnou pohledávku v celkové výši 21 951 Kč (19 898 Kč + 2 053 Kč) ničeho nezaplatil, přestože byl k tomu opakovaně vyzván. Soud proto žalovanému ve výroku I. uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 21 951 Kč a příslušenství složeného ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 951 Kč od 3. 12. 2022 do zaplacení, když žalovaný se dostal se zaplacením pohledávky žalobce do prodlení ode dne následujícího po dni, kdy mu byla naposledy stanovena lhůta k zaplacení žalovaného dluhu (lhůta k úhradě dluhu byla do 2. 12. 2022 a od 3. 12. 2022 se tak dostal žalovaný se zaplacením žalovaného dluhu do prodlení).11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalobce; žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří:- Soudní poplatek 879 Kč dle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení činí 9 900 Kč za 5 úkonů právní služby (1x převzetí věci, 1x výzva k plnění, 1x sepis žaloby, 1x doplnění tvrzení, 1x účast u soudního jednání dne 19. 2. 2024) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a, d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; tarifní hodnota: 21 951 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: 1 980 Kč.- Náhrada hotových výdajů advokáta 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.- Náhrada cestovních výdajů na soudní jednání u zdejšího soudu dne 19. 2. 2024 ve výši 1 548 Kč: jízdné , adresa, a zpět (200 km) vozidlem , jméno FO, , RZ , SPZ, ; základní náhrada 5,60 Kč/1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, průměrná spotřeba 5,6 litrů na 100 km při ceně benzinu 38,20 Kč/litr dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.- Náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 krát započatá půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z 13 548 Kč a činí 2 845,08 Kč.12. Náklady řízení v celkové výši 17 272,08 Kč jsou splatné k