8 C 250/2024-40 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované dne 29. 5. 2024 zaplacení částky 54 794,30 Kč s příslušenstvím.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala žalobní tvrzení.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že věřitel – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytl žalované – spotřebitelce – peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 12. 2022. Úrok byl smluven ve výši 16,9 % ročně. Dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 5. 1. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč. Žalovaná se v dodatku zavázala hradit úvěrové splátky po 1 500 Kč měsíčně. Před poskytnutím peněžních prostředků posoudil věřitel s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas nesplácela, původní věřitel prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovanou k okamžitému zaplacení. Původní věřitel neevidoval zaplacení dlužných částek a smlouvou ze dne 1. 4. 2024 postoupil pohledávku žalobkyni. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení. Tato skutková tvrzení vyplývají z žalobkyní předložených listin, tj. smlouvy o revolvingovém úvěru, dodatku ke smlouvě, výpisů z účtu, zesplatnění úvěru, sazebníku poplatků a předžalobní výzvy. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni 49 999,30 Kč na jistině a na poplatcích 4 795 Kč, když i nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 192 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 a § 11 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.