13 C 19/2025-163 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 608 010,38 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel se žalovanou a jejím manželem dne 22. 1. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jim byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se svým manželem se zavázali vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem 12 % z jistiny za každý rok trvání smlouvy a poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 28 000 Kč ve 240 pravidelných měsíčních splátkách po 5 667 Kč, kdy poslední splátka byla ve výši 5 587 Kč (celkem 1 360 000 Kč) s tím, že poplatek ve výši 28 000 Kč byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy. Dále účastníci ujednali v čl. V odst. 4 předmětné smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, do maximální výše 200 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal schopnosti žalované a jejího manžela splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná uvedla, že je osobou pobírající dávku ze strany , právnická osoba, – starobní důchod ve výši 11 410 Kč. Manžel žalované uvedl, že byl v dané době před uzavřením úvěrové smlouvy osobou pobírající dávku ze strany , právnická osoba, – starobní důchod ve výši 14 672 Kč. Žalovaná s manželem dále uvedli, že jejich měsíční výdaje činí 11 471 Kč (výdaje byly sečteny, když v žádosti každý uvedl přesnou polovinu společných výdajů – 5 736 Kč) složenou z částky 7 471 Kč, představující měsíční výdaje na energie a poplatky a z částky ve výši 4 000 Kč, představující měsíční výdaje na stravné. K tomu žalobkyně dále uvedla, že žalovaná se svým manželem žili v bytě, který byl v době sjednávání smlouvy o úvěru v jejich společném jmění manželů a tudíž v jejich vlastnictví, což bylo pro právního předchůdce žalobkyně významné pro kladné posouzení jejich bonity. Žalované a jejímu manželovi nevznikaly žádné další výdaje na bydlení nad rámec uvedených. Právní předchůdce žalobkyně dále posuzoval schopnost žadatelů úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaná ani její manžel nepodali návrh na povolení oddlužení, nebylo s nimi vedeno žádné řízení, jehož důsledkem by bylo omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Právní předchůdce žalobkyně dále posoudil platební minulost žalované a jejího manžela, jejich majetek, věk, příjmy, bydlení, vzdělání, délku zaměstnání a všechny tyto hodnoty pečlivě vyhodnotil v rámci tzv. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Po tomto posouzení právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil, že žalovaná s manželem byli schopni poskytnutý úvěr splácet a úvěr jim poskytl. V průběhu trvání úvěrového vztahu zemřel manžel žalované. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2022. Žalovaná se následně dostala do prodlení se splácením úvěru, což mělo za následek, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 12. 2022. Žalobkyně při jednání konaném dne 5. 11. 2025 vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá po žalované zaplacení částky 408 010,38 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 94 433,17 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 753,37 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 400 000 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 408 010,38 Kč od 29. 3. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.2 Žalovaná se žalobou nesouhlasila a podala proti ní v zákonné lhůtě odpor. Ve vyjádření k odporu namítala, že nároky žalobkyně vyplývající ze žaloby neuznává ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná uvedla, že po právní konzultaci a posouzení právní úpravy spotřebitelských úvěru nabyla přesvědčení, že smlouva je absolutně neplatná, a proto dne 8. 11. 2024 vyzvala žalobkyni k uzavření dohody o narovnání. V této výzvě žalovaná navrhla, že žalobkyni uhradí zbývající jistinu úvěru z neplatné smlouvy ve splátkách 5 667 Kč měsíčně, zatímco žalobkyně vrátí žalované částky uhrazené na úroky a poplatky. Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila, a proto žalovaná podala dne 10. 12. 2024 návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, kde se domáhala vyslovení neplatnosti smlouvy. Žalobkyně však dne 16. 1. 2025 podala žalobu k soudu, což mělo za následek zastavení tohoto řízení. Žalovaná je přesvědčena, že účelem podaní žaloby ze strany žalobkyně bylo zmařit toto řízení. Žalovaná namítala, že ze strany právního předchůdce žalobkyně došlo k nedostatečnému posouzení úvěruschopností žalované a jejího zesnulého manžela. K tomu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru hodnotil pouze některé dílčí aspekty finanční situace žalované a jejího manžela, avšak zcela opomenul jejich skutečné výdaje, věk a reálnou schopnost splácet úvěr v částce 400 000 Kč po dobu 20 let. Žalovaná spatřovala nedostatečné posouzení úvěruschopnosti v tom, že právní předchůdce žádným způsobem nezohlednil věk žalované a jejího v současné době již zesnulého manžela. Žalovaná uvedla, že v době doplacení úvěru mělo být žalované 86 let a jejímu manželu mělo být 90 let. Žalovaná dále namítala, že právní předchůdce žalobkyně dál nijak nezkoumal příjmy žalované a jejího manžela, které byly tvořeny výhradně starobním důchodem a nebylo tak možné očekávat, že si žalovaná a její manžel udrží stabilní finanční situaci po celou dobu splácení, kdy právnímu předchůdci žalobkyně muselo být jasné, že v případě úvěru, který mají osoby v důchodovém věku splácet dalších 20 let. může dojít k výpadku příjmů jednoho z nich, jak se také ostatně stalo v případě zesnulého manžela žalované, který předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral již v té době ve velmi vážném zdravotním stavu. Žalovaná dále namítala, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně ověřoval i výdaje žalované a jejího manžela, když mimo nákladů na stravné a energie dále již nijak neověřoval další běžné výdaje domácnosti jako jsou náklady na léky a zdravotní péči a pomůcky, náklady na oblečení, dopravu, telefon, internet a další naprosto elementární životní potřeby. Pokud se týká výdajů na energie, žalovaná namítala, že tyto byly hodnoceno pouze co do výše záloh, tedy nejednalo se ani o zjištění konečné částky výdajů na energie. Pokud se týká nemovitosti žalované, žalovaná uvedla, že předmětná smlouva jednoznačně počítala se splácením pravidelnými splátkami a nebylo v ní sjednáno, že by úvěr měl být v budoucnu uhrazen z výnosu z prodeje nemovitosti žalované a jejího manžela a nelze toto přiřadit k řádnému prověřování úvěruschopnosti. Podle žalované tedy žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce při uzavření smlouvy o úvěru řádně ověřil příjmy a výdaje žalované a jejího manžela a řádně posoudil jejich úvěruschopnost. Ze všech výše uvedených důvodů navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.3 Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 352 611 Kč, a že žalované a jejímu manželovi byla celkem vyplacena částka 372 000 Kč (když poplatek 28 000 Kč byl již započten tak, aby výše úvěru činila celkem 400 000 Kč).4 Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel se žalovanou a jejím manželem panem , jméno FO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se se zavázal poskytnout žalované a jejímu manželovi peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 400 000 Kč. Účastníci smlouvy se dohodli, že úvěr bude čerpán ve třech fázích v částkách 172 379 Kč, 87 621 Kč a 140 000 Kč, když tyto jednotlivé částky měly být užity na úhradu závazků žalované a jejího manžela vůči jiným úvěrovým společnostem. Žalovaná a její manžel se zavázali peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % z jistiny ročně za každý kalendářní rok sjednaného trvání smlouvy (tj. 12 % z jistiny každý rok po dobu 20 let), dále byl mezi účastníky smlouvy sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 28 000 Kč, který byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy. Žalovaná a její manžel se zavázali vrátit jistinu spolu s úroky v pravidelných 240 měsíčních splátkách po 5 667 Kč s tím, že poslední splátka činila 5 587 Kč. Celkem se zavázali uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 360 000 Kč + 28 000 Kč poplatek. RPSN činila 21,6 %. V čl. V odst. 1 této smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je věřitel povinen vyzvat dlužníka k její úhradě ve lhůtě alespoň 30 dnů a v případě, že dlužník dlužnou splátku neuhradí, je věřitel oprávněn úvěr prohlásit za zesplatněný. V čl. V odst. 4 této smlouvy byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prod