21 C 109/2025-23 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 4. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 30 434 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . - a žalovaným dne 14. 4. 2022. Na výzvu soudu doplnil své tvrzení tak, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 14. 4. 2022. Majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek, výdaje z výpisů z bankovního účtu.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . – a žalovaným dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 17 184 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 37 184 Kč.5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy dne 14. 4. 2022 uvedl, že je ženatý, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán od 1. 1. 2022, jeho čistý měsíční příjem činí 21 656 Kč, na bydlení vynaloží částku 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 750 Kč, splácí půjčky ve výši 5 400 Kč, tedy celkem uvedl výdaje ve výši 14 150 Kč měsíčně. K žádosti doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za 3 měsíce. Výdaje na bydlení, jakož i doklady k již existujícím půjčkám žalovaného nebyly k žádosti doloženy, zejména nebyla blíže doložena výše zápůjček či úvěrů, ani způsob jejich splácení žalovaným.6. Žalovaný zaplatil celkem 16 750 Kč, a to za období od 15. 4. 2022 do 22. 3. 2024. To vyplývá z přehledu plateb žalovaného.7. Žalobce pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024.8. Zástupce žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě do 8. 2. 2025, a to výzvou ze dne 24. 1. 2025 odeslanou téhož dne. To vyplývá z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . – uzavřel dne 14. 4. 2022 pod č. , hodnota, se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že již splácí půjčky ve výši 5 400 Kč měsíčně, nezabýval se zbývající výší těchto závazků, ani způsobem jejich splácení žalovaným, rovněž nezkoumal žalovaným uvedenou výši nákladů na bydlení, ač žalovaný uvedl její výši pouze 2 000 Kč. Právní předchůdce se výší výdajů žalovaného nezabýval ani přesto, že žalovaný doložil, že je zaměstnán pouze 3 měsíce, když pracovní smlouvu uzavřel s nástupem do zaměstnání ke dni 1. 1. 2022 a smlouva byla uzavřena dne 14. 4. 2022. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výplatních pásek za poslední 3 měsíce a přesto, že žalovaný uvedl, že má další dluhy, právní předchůdce žalobce výši těchto dluhů ani způsob jejich splácení žalovaným neprověřoval, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Zvlášť za situace, kdy žalobce doložil, že je zaměstnán pouze 3 měsíce. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného, nikoli jen příjmům za poslední 3 měsíce. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a žalovanému postoupení pohledávky oznámil. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 24. 1. 2025 a k zaplacení mu určil lhůtu do 8. 2. 2025.10. Žaloba je částečně důvodná.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil.16. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.17. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěrusc