37 C 266/2025-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 169,72 Kč s příslušenstvím jako nesplacené jistiny úvěru z úvěrové smlouvy ze dne 15. 8. 2023 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) a žalovanou. Žalované byly na základě uvedené smlouvy poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 22 898 Kč, žalovaná uhradila na jistinu pouze 10 728,28 Kč. Pro případ, kdy by s ohledem na podmínky úvěrové smlouvy byla soudem posouzena tato jako neplatná, domáhala se žalobkyně vrácení finančních prostředku jakožto bezdůvodného obohacení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na společnost , právnická osoba, . a smlouvou ze dne 27. 3. 2025 na nynější žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení uvedené v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).Po skutkové stránce byl zjištěn tento stav: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . jako věřitel poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 22 898 Kč, a to dne 15. 8. 2023 částku 4 000 Kč, dne 16. 8. 2023 částku 6 500 Kč, dne 17.8. 2023 částku 1 000 Kč, dne 18. 8. 2023 částku 670 Kč, dne 15. 10. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 11. 2023 částku 500 Kč, dne 28. 11. 2023 částku 998 Kč, dne 18. 12. 2023 částku 500 Kč, dne 19. 12. 2023 částku 700 Kč, dne 22. 1. 2024 částku 500 Kč, dne 23. 1. 2024 částku 500 Kč, dne 23. 1. 2024 částku 4 500 Kč, dne 24. 1. 2024 částku 1 030 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 8. 2023. Ve smlouvě byl ujednán obchodní úrok ve výši 457,50 % ročně, RPSN 4 678,99 %. Žalovaná na dluh zaplatila částku 10 728,28 Kč. Pohledávku na vrácení poskytnutých finančních prostředků následně společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , právnická osoba, . (dne 23. 3. 2025) a smlouvou ze dne 27. 3. 2025 byla pohledávka postoupena žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla marně předžalobní upomínkou vyzvána k vrácení finančních prostředků. Uvedené vyplývá z potvrzení o úhradách jednotlivých částek, předžalobní výzvy včetně doručenky, úvěrové smlouvy, smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení.Nejprve soud právně posoudil aktivní legitimaci žalobkyně v této věci a její právní nástupnictví po původním věřiteli na základě uzavřené smlouvy o postoupení žalované pohledávky a oznámení o postoupení v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a shledal, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována.Podle ust. § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“V souzené věci byla účastníky sjednána RPSN 4 678,99 %, přičemž úroková sazba byla stanovena na 457,50 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %.Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou soud pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil, když žalované bylo plněno, aniž by tu byl platný závazek.Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu poníženou o plnění žalované ve smyslu § 2991 o.z. Soud proto výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku zbývající částku 12 169,72 Kč (tj. 22 898 Kč mínus 10 728,28 Kč), neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zbývající plnění ve výši 12 169,72 Kč vrátila (žalovaná toto ani netvrdila). Splatnost této částky soud určil v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „ZSÚ“), které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1 ZSÚ) ani na základě rozhodnutí soudu v daném případě ještě nenastala, nelze tak dovozovat prodlení žalované (§ 1968 o.z.) a nemohl tedy žalobkyni zatím vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (§ 19670 o.z.). S ohledem na uvedené závěry soud výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části a soud ji proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří:- Soudní poplatek 800 Kč dle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x předžalobní výzva k plnění, 1x sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni učinění úkonu.- Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), tj. 21 % z částky 1 500 Kč - DPH činí 315 Kč.Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o.s.ř.Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.