13 C 303/2025-49 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobci se žalobou podanou soudu dne 6. 10. 2025 domáhali po žalované zaplacení částky ve výši 44 350 Kč představující pokutu za prodlení s doručením vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2022, dále částky ve výši 6 005 Kč z titulu přeplatku vyúčtování za zúčtovací období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 a dále uložení povinnosti doručit vyúčtování služeb za rok 2022. Žalobu odůvodnili tím, že s žalovanou uzavřeli dne 24. 1. 2022 smlouvu o nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na adrese , adresa, , přičemž žalovaná jako pronajímatelka tohoto bytu přes zákonnou povinnost neprovedla a nedoručila žalobcům vyúčtování služeb za zúčtovací období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 v zákonné lhůtě. Současně žalobcům rovněž včas nevyplatila přeplatek za zúčtovací období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024. Žalované byla ze strany žalobců zaslána předžalobní výzva, na tuto však žalovaná nereagovala.Žalovaná se k žalobě vyjádřila, ve svém vyjádření uznala, že přeplatek z vyúčtování za rok 2024 žalobcům včas nezaslala, a připustila též opožděné doručení vyúčtování za rok 2022, když z její strany bylo žalobcům zasláno dne 18. 3. 2026, a to prostřednictvím e-mailu. Uvedla, že mezi účastníky měla existovat ústní dohoda, podle níž si měla přeplatky ponechávat, a žádala soud o případné odpuštění či snížení požadované pokuty.V průběhu řízení žalobci podáním ze dne 23. 3. 2026 vzali žalobu částečně zpět, neboť žalovaná po zahájení řízení žalobcům doručila vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2022 a dne 19. 3. 2026 uhradila přeplatky z vyúčtování za rok 2022 ve výši 8 188 Kč a za rok 2024 ve výši 6 005 Kč, tedy celkem 14 193 Kč. Žalobci vzali žalobu zpět v části, v níž se domáhali zaplacení částky 6 005 Kč a doručení vyúčtování služeb za rok 2022, a na žalobě setrvali v rozsahu nároku na zákonnou pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním, na úroku z prodlení a na náhradě nákladů řízení.Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.Z listinných důkazů, zejména ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 24. 1. 2022, soud zjistil, že žalovaná jako pronajímatel a žalobci jako nájemci uzavřeli smlouvu o nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na adrese , adresa, , úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu byla součástí sjednaného nájemného, které činilo 14 000 Kč měsíčně, nedílnou součástí smlouvy byl předávací protokol, v němž byl mimo jiné zaznamenán stav měřidel. Smlouva o nájmu bytu byla dne 6. 2. 2023 prodloužena dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě, doba nájmu byla sjednána na dobu určitou, a to do 31. 1. 2024. Následně došlo k prodloužení nájmu dle § 2285 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K ukončení nájemního vztahu došlo 31. 1. 2025, téhož dne účastníci stvrdili předání bytu předávacím protokolem, kde byl zaznamenán aktuální stav měřidel. Z vyúčtování služeb za jednotku ze dne 3. 6. 2025 soud zjistil, že na službách spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vznikl přeplatek ve výši 6 005 Kč, tento přeplatek žalovaná žalobcům uhradila dne 19. 3. 2026. Dne 4. 8. 2025 byla žalované ze strany žalobců zaslána SMS zpráva upozorňující na zaslání poštovní zásilky žalované. Žalovaná dne 18. 3. 2026 (po podání žaloby) zaslala žalobcům vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, na vyúčtování vznikl přeplatek ve výši 8 188 Kč, který žalovaná žalobcům uhradila dne 19. 3. 2026. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, na tuto výzvu však nereagovala.Soud při právním posouzení věci vycházel zejména z ustanovení § 7 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., o službách spojených s užíváním bytů, upravujících povinnost poskytovatele služeb provést a doručit řádné vyúčtování a sankci za prodlení s touto povinností, dále z ustanovení § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujícího moderační právo soudu, a z příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zejména § 132 o. s. ř., týkajícího se hodnocení důkazů.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a vyhodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Žalovaná jako poskytovatel služeb nesplnila povinnost doručit žalobcům řádné vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2022 ve lhůtě stanovené v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., která činí 4 měsíce od skončení zúčtovacího období. Povinnost vyúčtovat služby není splněna pouhým předložením jakéhokoli vyúčtování, nýbrž pouze tehdy, jeli vyúčtování provedeno řádně, tj. obsahujeli všechny zákonem předepsané náležitosti a umožňujeli příjemci služeb ověřit správnost vyúčtovaných nákladů a záloh. Neníli vyúčtování věcně správné nebo postrádáli zákonné náležitosti, povinnost poskytovatele služeb splněna není. Jelikož žalovaná doručila žalobcům řádné vyúčtování za rok 2022 až v průběhu řízení, byla v prodlení po dobu 887 dnů. Tím byly splněny zákonné předpoklady vzniku práva žalobců na zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nárok na tuto pokutu vzniká objektivně samotným uplynutím zákonné lhůty a není podmíněn zaviněním poskytovatele služeb ani vznikem škody. Není rovněž významné, jaký byl výsledek vyúčtování, ani zda příjemce služeb o vyúčtování výslovně žádal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4074/2019). Žalovaná navrhovala snížení uplatněné pokuty. Soud však neshledal podmínky pro použití moderačního práva. Nepřiměřenost výše pokuty nelze dovozovat z její absolutní částky, jestliže tato částka představuje přímý důsledek dlouhodobého porušování zákonné povinnosti. Moderační právo přichází v úvahu jen ve výjimečných případech, zejména tehdy, jeli sankce zjevně nepřiměřená s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti, což v projednávané věci dáno není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, aplikovatelné i na zákonnou pokutu). V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo možno spravedlivě požadovat, ani že by k prodlení došlo zaviněním žalobců (§ 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Za této situace soud uzavřel, že uplatnění zákonné pokuty nepředstavuje zjevně nepřiměřený výkon práva a nejsou dány důvody pro její snížení. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 6 005 Kč, byl tento nárok v době podání žaloby důvodný, neboť žalovaná se dostala do prodlení s vrácením přeplatku ode dne 1. 5. 2025, a proto soud přiznal žalobcům požadovaný úrok do dne zaplacení. Žalobě bylo proto v této části vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 518 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení řízení), dále v paušální náhradě hotových výdajů za 5 úkonů právně nezastoupených žalobců, a to za výzvu k plnění před podáním žaloby, za žalobní návrh, částečné zpětvzetí žaloby po plnění žalované po podání žaloby, přípravu účasti na jednání a za účast na jednání (§ 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Náklady řízení činí 6 018 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.