13 C 65/2026-25 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 099 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 15. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, kterou mu původní věřitel vyplatil dne 15. 3. 2025. Žalovaný neplatil splátky, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, což žalobkyně dokládá dvěma upomínkami původního věřitele. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 23. 6. 2025. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 19 099 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a dále smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 099 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Soud rozhodl ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, protože je žalobkyně doložila smlouvou o úvěru č. , hodnota, , kdy byla sjednána roční zápůjční úroková sazba 279,83 %, RPSN 660 % ročně.Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč dne 15. 3. 2025.Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025, což prokázala podacím lístkem, když již před touto výzvou byla žalovaný opakovaně upomínán k zaplacení dlužné částky.Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného a v žalobě přímo uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně tento nárok v části jistina žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žaloba je částečně důvodná.Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdy žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, když mu byla vyplacena částka 14 000 Kč, což žalobkyně prokázala výpisem z účtu. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná v souladu s ust. § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Soud proto žalobě částečně co do zaplacení jistiny vyhověl.Soud částečně zamítl žalobu ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 5 099 Kč a příslušenství pohledávky jako nedůvodnou. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění novely zákona č. 96/2022 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, tedy že žalovaný dluh nezaplatil.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem. K řádnému posouzení úvěruschopnosti bylo zapotřebí vyžádat si relevantní podklady týkající se pravidelných příjmů a výdajů. Žalobkyně tyto podklady k dispozici neměla, neboť je k žalobě nedoložila. Tzn, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl posouzení úvěruschopnosti nebo tak proběhlo ve zcela nedostatečném rozsahu, když tuto skutečnost žalobkyně vůbec neprokázala. Tato skutečnost způsobuje neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jedná se tedy neplatnost absolutní ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak dochází k redukci nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která v řízení požadovala zaplacení částky v souhrnné výši 19 090 Kč, byla v řízení úspěšná pouze co do částky 14 000 Kč (tj. 73 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný co do částky 5 099 Kč (tj. 27 %), kdy v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Celkové náklady žalobkyně činí 2 300 Kč, když soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Vzhledem k tomu, že jsou splněny i další podmínky předvídané ust. § 14b vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, advokátního tarifu, (tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni je přiznána částečná náhrada nákladů řízení), soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval toto ustanovení a přiznal procesně úspěšné žalobkyni, která žalovaného před podáním žaloby vyzvala ke splnění povinnosti dle § 142a o. s. ř., na náhradě nákladů řízení 46 % z celkové odměny advokáta, která představuje odměnu za 3 úkony právní služby (sepis návrhu, převzetí věci, upomínka) v částce 1 200 Kč, 3 x paušální náhradu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč za každý z úkonů právní služby), a částku 800 Kč za soudní poplatek tj. celkem 1 058 Kč (46 % z částky 2 300 Kč).Plnění dle výroku I soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. l o. s. ř.