13 C 66/2026-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 44 594,10 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 21. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s částkou ve výši 28 285 Kč, jenž se skládala z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále z poplatku ve výši 4 164 Kč. Uvedené se žalovaná zavázala splatit v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč (celkem 48 300 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná dne 21. 6. 2024. Žalovaná nehradila na úvěr řádně a včas, na úvěr neuhradila ničeho. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, dlužné části poplatku, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 86 % p. a., dále uhradit poplatky (úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč), doplňkové pojištění, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč (poslední 24. splátka ve výši 2 285 Kč). Sjednaný úrok dle Smlouvy činí 86 % a RPSN odpovídá 141,97 % (viz smlouva). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na úvěr nehradila řádně a včas, neboť ničeho neuhradila, když žalovaná v řízení tuto skutečnost nesporovala, respektive se nevyjádřila. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou 16. 1. 2026. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 86 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v září 2022 celkem 9,70 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než osminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 20 000 Kč, neboť žalovaná na úhradu dluhu neprovedla žádnou platbu. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srov. § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (44 594,10 Kč – 20 000 Kč = 24 594,10 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 20 000 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 20 000 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 24 594,10 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaná; ta však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.