14 C 231/2025-129 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 543 049,74 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 29. 5. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 6. 2023 peněžní částku 560 000 Kč, úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru číslo 015518674R ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky až do výše 560 000 Kč, pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 30. 5. 2023. Použití peněžních prostředků nebylo účelově vázáno, úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 6 474 Kč, splatných vždy k 15. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje 15. 7. 2023; poslední splátka měla být zaplacena dne 15. 6. 2033. Úrok byl sjednán ve výši 6,9 % ročně.Z informací o klientovi a z listiny o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici doložené příjmy žalovaného, podle interní evidence žalovaný třikrát konsolidoval spotřebitelský úvěr u žalobkyně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru nahlédla do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného – spotřebitele.Z opakovaných výzev k zaplacení, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 5. 2024 ve spojení s výpisy z účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně využila smluveného práva a prohlásila ke dni 15. 5. 2024 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu, který ke dni 16. 5.2024 činil 560 569,86 Kč do 24. 5. 2024 na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně zasílala písemnosti na adresu, kterou žalovaný ve smlouvě o úvěru uvedl, tj. , adresa, .Z evidence žalobkyně bylo zjištěno, že ke dni 29. 4. 2025 činí pohledávka částku 641 110,09 Kč a byla tvořena následujícími položkami:- jistina úvěru po splatnosti ve výši 540 193,74 Kč,- poplatky po splatnosti ve výši 2 856 Kč.Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 543 049,74 Kč a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením jistiny.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 20z a násl. zákona o ochraně spotřebitele. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení, v souladu se smlouvou oznámila žalovanému zesplatnění všech pohledávek a vyzvala žalovaného k zaplacení. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému, aby žalobkyni dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatil. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 21 722 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 10 500 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.