14 C 311/2025-30 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 934,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody vzniklé žalobkyni v důsledku neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu v odběrném místě nacházejícím se na adrese , adresa, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Ze žádosti o přerušení dodávky plynu ze dne 27. 3. 2024 soud zjistil, že bylo požadováno přerušení dodávky plynu do odběrného místa č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , a to z důvodu neplacení, s požadovaným datem přerušení ke dni 3. 4. 2024.Ze žádosti obchodníka s plynem o ukončení distribuce plynu ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že bylo požadováno ukončení distribuce plynu do předmětného odběrného místa s účinností ke dni 24. 7. 2024.Z protokolu o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyni se nepodařilo přerušení dodávky plynu realizovat z důvodu nepřístupnosti plynoměru a neposkytnutí nezbytné součinnosti ze strany žalovaného.Z protokolu o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru ze dne 6. 5. 2024 soud zjistil, že ani následně nedošlo k fyzickému ukončení dodávky plynu, a to z totožných důvodů, tj. nepřístupnosti měřidla.Z oznámení žalobkyně o neoprávněném odběru a neoprávněné distribuci plynu ze dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že pokračující odběr plynu po nastoupení účinků přerušení dodávky plynu je kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu.Ze záznamu monitorovaného telefonického rozhovoru s vlastníkem nemovitosti na adrese odběrného místa ze dne 15. 8. 2025, 16. 8. 2025 a 27. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný v odběrném místě odebíral plyn přes instalovaný plynoměr. Žalovaný byl uživatelem odběrného místa po celou dobu trvání neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu.Z faktury č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2024 soud zjistil, že zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu 378,94 m3 za období od 23. 4. 2024 do 24. 7. 2024 bylo přepočteno na spotřebu 4 132,91 kWh a ve faktuře vyčísleno ve výši 11 308,82 Kč se splatností 18. 10. 2024, a to v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn.Z faktury č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2024 soud zjistil, že zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu 192,45 m3 za období od 25. 7. 2024 do 30. 9. 2024 bylo přepočteno na spotřebu 2 098,07 kWh a ve faktuře vyčísleno ve výši 7 547,01 Kč se splatností 18. 10. 2024, a to v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn.Z protokolu o demontáži plynoměru ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že k demontáži plynoměru došlo až k tomuto datu, a že do té doby bylo v odběrném místě pokračováno v odběru plynu.Z dohody o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne 24. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, a to ve vztahu k oběma vyúčtovaným částkám, a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, kdy na fakturu č. , hodnota, činila měsíční splátka částku 539,67 Kč a na fakturu č. , hodnota, činila měsíční splátka částku 504,37 Kč.Z listinných důkazů a žalovaným nepopřených tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný provedl na úhradu dluhů pouze několik dílčích úhrad – na fakturu č. , hodnota, uhradil dne 2. 12. 2024 částku 539 Kč, dne 25. 11. 2024 částku 440,24 Kč. Na fakturu č. , hodnota, žalovaný dne 25. 11 2024 uhradil 438,09 Kč, dne 2. 12. 2024 částku 504 Kč, dne 23. 1. 2025 částku 1 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak dluh na fakturu č. , hodnota, činil 10 329,58 Kč, na fakturu č. , hodnota, činil 5 604,92 Kč.Z předžalobních výzev právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dlužných částek, avšak na tyto výzvy nereagoval.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 10 329,58 Kč a od 19. 10. 2024 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením, dále dlužil částku 5 604, 92 Kč a od 19. 10. 2024 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Dále soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).Bylo zjištěno, že žalovaný neoprávněně odebíral plyn ve výše označeném odběrném místě. Svým jednáním způsobil žalobkyni škodu, a to prováděním neoprávněného odběru plynu dle § 74 odst. 1 písm. a), b) zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona a neoprávněnou distribuci plynu dle § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona. Neoprávněnou distribucí plynu vzniká žalobkyni škoda, kterou jsou žalovaní povinni nahradit žalobci v penězích (§ 74 odst. 8 energetického zákona). Množství neoprávněně odebraného plynu bylo zjištěno jako rozdíl mezi počátečním a koncovým stavem plynoměru. Počáteční stav nebylo možné zjistit přímým odečtem z důvodu nepřístupnosti plynoměru, a proto byl stanoven náhradním způsobem automatickým přepočtem v souladu s § 5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Koncový stav plynoměru byl zjištěn při jeho demontáži dne 30. 9. 2024. Vyčíslení vzniklé škody bylo provedeno v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb. a ceníkem žalobkyně vydaným na základě platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaný dne 22. 11. 2024 uzavřel s žalobkyní dohodu o splátkách dluhu spojenou s písemným prohlášením o uznání dluhu, v němž dluh uznal co do důvodu i výše. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že uzná-li dlužník dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.Uznáním dluhu tak vznikla vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v uznaném rozsahu, přičemž žalovaný v řízení neuplatnil žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, které by tuto domněnku vyvracely.S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost předmětnou částku uhradit. O povinnosti platit úroky z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 740 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.Výrokem rozsudku pod bodem III soud zrušil platební rozkaz, který žalovanému nebyl doručen do vlastních rukou a náhradní doručení je vyloučeno (§ 173 odst. 1, 2 občanského soudního řádu).