14 C 40/2026-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 177,75 Kč s příslušenstvím.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně od 7. 5. 2024 poskytovala žalovanému pojištění, a to na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, , předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění vozidla tovární značky Mercedes, typ CLK Coupe C 208, registrační značky , SPZ, . Pojistnou smlouvou byl sjednán počet ujetých kilometrů do 5 500 km ročně, povinností žalovaného bylo doložit stav tachometru, a to jak na počátku, tak na konci pojištění. Toto však žalovaný neučinil. Podle výpočtu žalobkyně za období od 17. 4. 2024 do 16. 4. 2025 vznikl na pojistném nedoplatek ve výši 8 970 Kč. Žalobkyně od počátku evidovala ze strany žalovaného úhradu částky 5 400 Kč. Za období od 7. 5. 2025 do 5. 8. 2025 činilo dlužné pojistné 3 207,75 Kč. Celkem žalovaný dlužil žalobkyni částku 12 177,75 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, přestože byl k zaplacení vyzván.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný dlužil žalobkyni pojistné ve výši 12 177,75 Kč a byl se zaplacením v prodlení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 400 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.