Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 64 954,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 12. 2024. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tedy tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně v postavení věřitelky poskytla žalované – spotřebitelce – dne 16. 12. 2024 peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 514 Kč. Splátka byla tvořena splátkou jistiny a úroku ve výši 9,49 % ročně. Tyto skutečnosti byly zjištěny z obsahu smlouvy, z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti a z výpisu z bankovního a nebankovního sektoru.Ze splátkového kalendáře a přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala řádné splácení splátek od 10. 1. 2025 do 10. 9. 2025. Na splátky ode dne 10. 10. 2025 nebyla zaplacena žádná částka.Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalované přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, což bylo zjištěno ze zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 11. 12. 2025. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 63 585,52 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 1 499,17 Kč, výše byla stanovena ke dni 10. 12. 2025. Žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu k zaplacení, a to do 20. 12. 2025.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, v době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni částku 64 954,52 Kč s příslušenstvím a nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Před uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaná je povinna platit úroky z prodlení v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění poskytnutou v zesplatňujícím dopisu.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 599 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.