17 C 269/2025-37 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 15 467,93 Kč s příslušenstvím, tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky od 8. 8. 2025 do zaplacení, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pro ni vykonávala zprostředkovatelskou činnost na základě Smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, , účinné od 1. 12. 2018, přičemž tento smluvní vztah žalobkyně ukončila výpovědí ke dni 31. 12. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že podle čl. 7.9 uvedené smlouvy je žalovaná povinna vrátit již vyplacenou provizi či odměnu, vznikne-li žalobkyni nárok na její vrácení podle provizních storno podmínek k jednotlivým pojistným produktům, a že jí tak vznikl nárok na zpětnou úhradu záporných provizí v celkové výši 15 467,93 Kč, specifikovaných v Informačním soupisu dlužných provizí a odměn. Žalobkyně současně tvrdila, že před podáním žaloby žalovanou k úhradě vyzvala, avšak žalovaná neuhradila ke dni podání žaloby ničeho.2. Žalovaná se k žalobě ani přes řádné poučení a výzvy soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť věc bylo možno rozhodnout na podkladě listinných důkazů a účastníci byli poučeni podle § 101 odst. 4 o. s. ř.; žalované byla poskytnuta přiměřená lhůta k vyjádření a k uplatnění důkazních návrhů, kterou nevyužila.4. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a shledal, že žaloba je důvodná.5. O skutkovém stavu věci učinil soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Smlouva o obchodním zastoupení č. , hodnota, , účinná ke dni 1. 12. 2018, na jejímž základě žalovaná pro žalobkyni vykonávala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, zejména směřující k uzavírání pojistných smluv mezi žalobkyní a třetími osobami, a žalobkyni vznikal závazek hradit žalované odměňování ve formě provize a dále též odměny za plnění povinností při péči o pojistný kmen (dále jen „OPPK“). Konkrétní podmínky vzniku a zániku nároku na provizi či OPPK a jejich sazby Smlouva odkazuje na provizní podmínky a stornopodmínky obsažené v přílohách a provizních podmínkách k jednotlivým pojistným produktům. Jestliže žalované nevznikne nárok na vyplacení provize nebo odměny, a to typicky dle stornopodmínek, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit částku odpovídající již vyplacené provizi nebo odměně, Smlouva současně upravuje i splatnost takové vratky, vázanou na doručení písemného vyrozumění, a možnost žalobkyně uplatnit dlužnou částku i započtením. Žalobkyně žalované doručovala výpověď Smlouvy datovanou dne 12. 9. 2024, a to podle článku 9.3 Smlouvy; výpovědní lhůta činí 3 měsíce a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci doručení výpovědi. Výpověď byla odeslána jako datová zpráva, přičemž datová zpráva byla podána i dodána do datové schránky adresáta dne 16. 9. 2024 a byla doručena fikcí dne 26. 9. 2024. Výpověď byla proto účinná a smluvní vztah byl ukončen způsobem předvídaným Smlouvou. Samotnou výši uplatněného nároku upravuje položkový soupis vedený pro žalovanou, se stavem ke dni 7. 8. 2025, v němž žalobkyně vyčíslila dlužné položky provizí či OPPK vzniklé podle provizních stornopodmínek. Z tohoto soupisu pak jednotlivé položky a jejich částky znějí takto: položka vztahující se k č. , hodnota, : -3 053,72 Kč a +2 086,71 Kč (mezisoučet -967,01 Kč), položky k č. , hodnota, : -5 649,60 Kč, +1 224,08 Kč, -1 834,80 Kč, +397,54 Kč (mezisoučet -5 862,78 Kč), položky k č. , hodnota, : -4 705,80 Kč a +784,30 Kč (mezisoučet -3 921,50 Kč), položky k č. , hodnota, : +1 132,56 Kč a -5 227,20 Kč (mezisoučet -4 094,64 Kč), položka k č. , hodnota, : -622 Kč. Součtem uvedených položek soud ověřil, že celkový souhrn v soupisu odpovídá částce -15 467,93 Kč, což je částka uplatněná žalobou jako jistina. Právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzval „Výzvou k plnění dle § 142a o. s. ř.“ ze dne 21. 8. 2025 k úhradě dluhu z titulu vratky provizí na základě Smlouvy, a to k úhradě částky 22 036 Kč ve lhůtě do 7 dnů od odeslání na účet , č. účtu, ; ve výzvě je současně výslovně uplatněna částka 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky.6. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravujících smlouvu o obchodním zastoupení, a dále z ustanovení § 1968 o. z. o prodlení dlužníka, § 1970 o. z. o zákonném úroku z prodlení; výše zákonného úroku z prodlení a výše paušální náhrady nákladů se určuje podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o obchodním zastoupení č. , hodnota, , účinná od 1. 12. 2018, na jejímž základě žalovaná jako zprostředkovatel (vázaný zástupce) vykonávala pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, přičemž odměňování žalované bylo smluvně sjednáno ve formě provize a odměny za OPPK, s odkazem na provizní či storno podmínky k jednotlivým pojistným produktům. Ze Smlouvy současně plyne povinnost žalované vrátit žalobkyni již vyplacenou provizi nebo odměnu v případě, že žalované podle stornopodmínek nevznikne (resp. zanikne) nárok na její vyplacení; Smlouva dále upravuje splatnost vratky v návaznosti na písemné vyrozumění a možnost započtení. Soud dále vyšel z toho, že žalobkyně Smlouvu dne 12. 9. 2024 vypověděla, a to způsobem předvídaným Smlouvou; výpověď obsahuje i ujednání o tříměsíční výpovědní době a jejím běhu, které koresponduje s § 2510 o. z. Pokud jde o samotnou existenci a výši uplatněné pohledávky, soud vycházel z informačního soupisu dlužných provizí a odměn, kdy z tohoto soupisu vyplývá položkový rozpis dlužných částek provizí či OPPK ve výši -15 467,93 Kč, přičemž součet jednotlivých položek odpovídá uvedené výsledné částce. Tím byla prokázána jak existence dluhu z titulu vratky provizí či OPPK podle smluvních a provizních stornopodmínek, tak jeho výše. Jelikož jde o peněžitý dluh, dostala se žalovaná jeho neuhrazením do prodlení podle § 1968 o. z., a žalobkyni proto náleží vedle jistiny též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Zákonná sazba úroku z prodlení se určí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na prodlení s peněžitým dluhem vznikl žalobkyni též nárok na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 1971 o. z., jejíž výše je stanovena § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. částkou 1 200 Kč.8. Na základě provedených listinných důkazů a jejich zhodnocení podle § 132 o. s. ř. soud uzavřel, že základ nároku byl žalobkyní prokázán v celém rozsahu. Žalované náleželo dle smlouvy odměňování ve formě provize a OPPK, avšak současně zde byla upravena i povinnost žalované vrátit žalobkyni již vyplacenou provizi nebo odměnu, pokud žalované podle provizních stornopodmínek nevznikne, resp. zanikne nárok na jejich vyplacení. Soud má za prokázané jednotlivé položky záporných provizí či OPPK a jejich celkový souhrn ve výši -15 467,93 Kč, přičemž součet jednotlivých položek odpovídá uvedené výsledné částce; čímž je prokázán dluh žalované vůči žalobkyni na jistině ve výši 15 467,93 Kč. Žalovaná nadto přes řádné poučení a výzvu soudu v řízení neuplatnila žádná skutková tvrzení ani nenavrhla žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že by uplatněná pohledávka zanikla nebo se změnila, zejména že by byla žalobkyni zcela či zčásti uhrazena, že by došlo k jejímu zániku započtením, prominutím dluhu, dohodou účastníků o narovnání či jiným právním jednáním, anebo že by žalobkyní tvrzený a listinami doložený podklad nároku, tj. povinnost vrátit vyplacené provize či OPPK dle smluvních a stornopodmínek, byl v konkrétním případě naplněn odlišně. Žalovaná současně nijak nezpochybnila správnost a úplnost žalobkyní předloženého položkového soupisu dlužných provizí a odměn, ani netvrdila jakékoli konkrétní skutečnosti k jednotlivým položkám, které by mohly mít vliv na výši uplatněné jistiny. Pokud jde o příslušenství, soud vycházel z § 1968 a § 1970 o. z. a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; soud také přiznal žalobkyní uplatněný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 467,93 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení. Dále soud přiznal žalobkyní uplatněnou paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odkazem na ust. § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Za popsaného stavu, a při neexistenci jakékoli kvalifikované obrany ze strany žalované, soud uzavřel, že jsou splněny všechny předpoklady pro vyhovění žalobě co do jistiny i požadovaného příslušenství. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů. Náklady úspěšné žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna advokáta, jejíž výš