37 C 5/2026-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 263 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2024 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným. Žalovanému byly na základě uvedené smlouvy poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 5 263 Kč nejpozději do 6. 3. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil a dlužná jistina činí 12 000 Kč a dlužný smluvní úrok 5 263 Kč. Pro případ, kdy by s ohledem na podmínky úvěrové smlouvy byla soudem posouzena tato jako neplatná, domáhala se žalobkyně vrácení finančních prostředku jakožto bezdůvodného obohacení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).Po skutkové stránce byl z předložených listinných důkazů zjištěn tento stav: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, jako věřitel poskytl žalovanému na základě úvěrové smlouvy ze dne 29. 11. 2024 č. , hodnota, finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN 660 %. Uvedené prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem nejpozději do 6. 3. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 19. 7. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.Nejprve soud právně posoudil aktivní legitimaci žalobkyně v této věci a její právní nástupnictví po původním věřiteli na základě uzavřené smlouvy o postoupení žalované pohledávky a oznámení o postoupení v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a shledal, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována.Podle ust. § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“V souzené věci byla účastníky sjednána RPSN 660 %, přičemž úroková sazba byla stanovena na 279,83 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %.Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným soud pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil, když žalovanému bylo plněno, aniž by tu byl platný závazek.Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu poníženou o plnění žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný toto plnění vrátil (žalovaný toto ani netvrdil). Splatnost této částky soud určil v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „ZSÚ“), které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1 ZSÚ) ani na základě rozhodnutí soudu v daném případě ještě nenastala, nelze tak dovozovat prodlení žalovaného (§ 1968 o.z.) a nemohl tedy žalobkyni zatím vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (§ 19670 o.z.). S ohledem na uvedené závěry soud výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - ve věci měla žalobkyně úspěch z 69,51 %, neúspěch z 30,49 % a má tedy nárok na náhradu 39,02 % výše nákladů. Náklady řízení žalobkyně tvoří:- Soudní poplatek 800 Kč dle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (1x převzetí věci, 1x výzva k plnění, 1x sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.- Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), tj. 21 % z částky 1 500 Kč a činí tak 315 Kč.Náklady řízení ve výši 1 020,37 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o.s.ř.Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.