10 C 384/2018-175 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení původně částky 126 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným každý vlastní id. polovinu bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku. Jelikož byt minimálně od 5. 5. 2014 užíval výlučně žalovaný, žalobkyni za období od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2018, vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému ve výši 7 000 Kč za každý z 36 měsíců. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že mezi účastníky neexistovala dohoda o užívání bytu. Článek V. dohody o vypořádání SJM, která byla uzavřena pro účely nesporného rozvodu, uvádí jen to, kde bude žalovaný fakticky bydlet, rozhodně nehovoří o podmínkách a způsobu užívání bytu. Žalovaný měl k dispozici stejnopis dohody a pouze jeho liknavostí nedošlo k zápisu jeho vlastnického práva. Jde-li o rozpor s dobrými mravy, žalovaný byt po nějakou dobu pronajímal a následně prodal za cenu o 700 000 Kč vyšší, nežli byl účastníky vypořádán, a to za situace, kdy o něj projevila zájem sama žalobkyně. 2. Žalovaný nárok neuznal s tím, že mezi účastníky existovala dohoda o užívání bytové jednotky. I když nebyl z titulu dohody o vypořádání SJM podán návrh na vklad vlastnického práva k bytu v jeho prospěch, neznamená to neplatnost ostatních ujednání této dohody. V čl. III. a čl. V. dohody bylo ujednáno, že žalovaný zůstane v bytě nadále bydlet, za což žalobkyně obdrží finanční vypořádání. Žalobkyně si po podpisu dohody o vypořádání SJM ponechala všechny stejnopisy s tím, že její právní zástupce zajistí vše potřebné na katastrálním úřadě. Následně jej ujišťovala, že dohoda o vypořádání SJM platí. Žalovaný si své povinnosti z dohody splnil, naopak žalobkyně záměrně nepodala návrh na vklad ke katastrálnímu úřadu, posléze učinila prohlášení o vzniku podílového spoluvlastnictví a znovu na sebe přepsala to, čeho se předtím smluvně vzdala. Žalovaný neměl z nájmu bytu žádný příjem, následně jej musel prodat, aby žalobkyni mohl vyplatit. Žalovaný rovněž uznal, že nebyl dbalý při zápisu svého vlastnického práva, nicméně za toto zaplatil tím, že za byt platil dvakrát. Uplatňovaný nárok je proto v rozporu s dobrými mravy. 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl (výrok I) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a o povinnosti žalobkyně uhradit náklady vzniklé státu (výrok III). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části I. výroku ohledně částky 88 900 Kč s 9% úrokem ročně z prodlení od 10. 7. 2018 do zaplacení. Ohledně částky 37 100 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně od 10. 7. 2018 do zaplacení, včetně II. a III. výroku pak rozsudek zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud vyložil, že po dobu od 1. 10. 2015 do 12. 11. 2017 (tedy do 3 let od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství), což představuje částku 88 900 Kč, měl režim užívání bytu charakter SJM, pročež vznik bezdůvodného obohacení je vyloučen. Co se týká zbylého žalovaného období, krajský soud uvedl, že názor okresního soudu o existenci smlouvy o bezúplatném užívání bytu je předčasný, neboť žalovanému se nedostalo poučení dle § 118a o. s. ř. 4. Předmětem řízení se v návaznosti na usnesení krajského soudu tedy stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 37 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky, představující dle žaloby bezdůvodné obohacení za užívání bytu žalovaným od 13. 11. 2017 do 30. 9. 2018. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy – výpisy z katastru nemovitostí, dohodou o vypořádání společného jmění manželů, úpravě bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství ze dne 5. 5. 2014, potvrzením o transakci ze dne 20. 4. 2016, rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 11. 2014, č. j. [číslo jednací], návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí s prohlášením o vzniku podílového spoluvlastnictví, usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 2. 2021, [anonymizováno] [číslo jednací], sdělením katastrálního úřadu o dosažených cenách nemovitostí, a rovněž znaleckým posudkem [číslo] ze dne 2. 1. 2020, obsahem spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. [spisová značka], informacemi banky o mimořádné splátce úvěru s příkazem k převodu ze dne 26. 2. 2018, předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2018 a 22. 6. 2018 a předžalobní komunikací účastníků. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 6. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 14. 12. 2017 pro obec a katastrální území Hodonín, [list vlastnictví], vlastnila žalobkyně s žalovaným v režimu SJM bytovou jednotku [číslo] nacházející se v domě [adresa] na pozemku parc. st. [číslo], včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo]. 7. Účastníci dne 5. 5. 2014 sjednali Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, úpravě bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství. V čl. III. A se mimo jiné dohodli, že shora označenou bytovou jednotku nabude do svého výlučného vlastnictví žalovaný po nabytí účinnosti této dohody, tj. po právní moci o rozvodu, vkladem do katastru nemovitostí. Vedle toho se žalovaný zavázal uhradit překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření a dále žalobkyni zaplatit na vypořádacím podílu částku 170 000 Kč, a to do 6 měsíců od účinnosti předmětné dohody. V čl. V. bylo ujednáno, že žalovaný bude nadále bydlet i po nabytí účinnosti této dohody v bytě na adrese [ulice a číslo] v [obec] a žalobkyně na adrese [ulice a číslo] v [obec], kde již bydlí. Podle čl. VII. byla dohoda vyhotovena v 6 stejnopisech, kdy jedno vyhotovení mělo být předloženo s žádostí o rozvod, 4 měly být zaslány katastrálnímu úřadu a jedno obdržet právní zástupce žalobkyně, který dohodu sepisoval. 8. Podle potvrzení o transakci žalovaný převedl na bankovní účet žalobkyně dne 20. 4. 2016 částku 160 000 Kč. 9. Rozsudkem nadepsaného ze dne 3. 11. 2014, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 12. 11. 2014, bylo rozvedeno manželství účastníků. 10. Dne 18. 12. 2017 podala žalobkyně návrh na vklad vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch svůj a žalovaného, a to každému v podílu o velikosti id. poloviny. Přílohou žádosti bylo mimo jiné prohlášení žalobkyně o vzniku podílového spoluvlastnictví ze dne 14. 12. 2017. Žalobkyně v něm prohlásila, že jelikož ani po třech letech po zániku SJM nedošlo k jeho vypořádání dohodou zapsanou do katastru nemovitostí a ani nebyl podán návrh na jeho vypořádání soudem, byt je od 13. 11. 2017 v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Žalobkyně dále prohlásila, že práva k nemovitostem nebyla ke dni prohlášení mezi ní a žalovaným sporná ani pochybná. 11. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 9. 3. 2020 pro obec a [katastrální uzemí], [list vlastnictví], vlastnila žalobkyně s žalovaným předmětný byt v režimu podílového spoluvlastnictví, každý v rozsahu id. polovina, včetně podílu na společných částech domu a pozemku každý o velikosti [číslo]. 12. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 22. 11. 2019, byla zamítnuta žaloba na určení, že [celé jméno žalovaného] je vlastníkem shora označené bytové jednotky. 13. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22. 2. 2021, byl schválen smír, jímž bylo spoluvlastnictví účastníků k dané bytové jednotce zrušeno, tato byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, za což se zavázal žalobkyni uhradit 420 700 Kč. 14. Podle sdělení katastrálního úřadu o dosažených cenách nemovitostí, žalovaný předmětný byt prodal za cenu 2 300 000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2021. 15. S ohledem na zjištěný skutkový stav považoval soud za nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení provádět dokazování výslechem svědků navržených žalobkyní, a to [jméno] [příjmení] a žalovaným, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; ostatně, provedení těchto důkazů se žádný z účastníků po vrácení věci okresnímu soudu již znovu nedomáhal. Soud ani blíže nehodnotil provedený důkaz předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2018. Žalobkyně tuto listinou dokládala své tvrzení, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o užívání bytu a žalobkyně měla zájem o její převod do svého vlastnictví, nicméně skutečnost, že by žalobkyně chtěla následně byt získat pro sebe, není pro posouzení dané věci relevantní. 16. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1, 2 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je pro