13 C 109/2021-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 18 719,48 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně žalované umožnila čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 4 % z aktuální dlužné částky. Ke způsobu kontraktace předmětné smlouvy žalobkyně uvedla, že si žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím webových stránek, načež byla vyzvána k vyplnění registračního formuláře, kam zadala své osobní údaje a rovněž údaje o svých rodinných a majetkových poměrech. Poté si žalovaná zvolila přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření a provedla řádnou registraci v systému žalobkyně umožňující jí uzavírat smlouvy elektronicky. Podpis žalované na smlouvě byl pak nahrazen zadáním SMS kódu zaslaného žalované na jí uvedené telefonní číslo na webových stránkách žalobkyně. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací o příjmové a výdajové stránce žalované uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž si nadto od žalované vyžádala výpis z jejího bankovního účtu, z něhož byl patrný zůstatek na tomto účtu. Dále provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, CEE, NRKI a ISIR, v nichž nebyl o osobě žalované uveden negativní záznam. Zjištěné údaje žalobkyně poté podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci, kdy v rámci tohoto hodnocení bylo zohledňováno zákonem stanovené životní minimum a měsíční náklady domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalované a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně dále podotkla, že žalovaná byla schopna po dobu celého jednoho roku úvěr splácet, což svědčí o řádném posouzení její úvěruschopnosti. Konečně vyjádřila přesvědčení, že splnila podmínky zákona a že postupovala v dané věci s odbornou péčí. Žalovaná však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušila, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 9. 2020. Celkově žalovaná na poskytnutý úvěr za dobu trvání smluvního vztahu uhradila 27 757 Kč a zůstala žalobkyni na jistině úvěru dlužna 17 989,48 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 15. 9. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 2 808,26 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny od 26. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 29. 9. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 508,71 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za období od 26. 1. 2021 do zaplacení. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum]„ Smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo]“ Na základě této smlouvy bylo žalované umožněno provést první čerpání finančních prostředků ve výši 18 990 Kč určených k nákupu zboží u žalobkyně, a to prostřednictvím karty vydané žalované právě za účelem provádění transakcí souvisejících s čerpáním a splácením úvěru, s tím, že takto poskytnuté prostředky budou žalovanou splaceny společně s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Kdykoli v průběhu trvání smlouvy přitom mohlo být žalované nabídnuto zvýšení úvěrového rámce, jehož maximální hodnota mohla činit 500 000 Kč, s čímž žalovaná projevila souhlas provedením čerpání překračujícího původní výši úvěrového rámce. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem v souladu s článkem 11.6. Úvěrových podmínek, v němž bylo klientům žalobkyně umožněno zasílat písemná jednání elektronicky přes zabezpečené webové stránky žalobkyně prostřednictvím webových formulářů. Za účelem ověření totožnosti žalované si žalobkyně vyžádala kopii občanského průkazu, kterou doložila. 1. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že je žalovaná zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 000 Kč, bydlí v podnájmu a nemá děti. Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době poskytnutí úvěru jiné závazky u dalších nebankovních poskytovatelů úvěru a potvrzení o provedení dotazu do registru SOLUS, dle kterého neměla žalovaná v tomto registru v době poskytnutí úvěru žádné závazky po splatnosti. Konečně žalobkyně doložila i potvrzení společnosti [právnická osoba] prokazující, že žalovaná měla u této společnosti veden bankovní účet s disponibilním zůstatkem ke dni 14. 12. 2018 v částce 29 950 Kč. 1. Dopisem ze dne 14. 9. 2020, jehož odeslání dne 15. 9. 2020 žalobkyně prokázala podacím archem, byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dále byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2020, jejíž odeslání žalobkyně opět prokázala podacím archem. 1. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu čerpala celkovou částku 41 799 Kč a uhradila celkovou částku 27 757 Kč. 1. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Tato smlouva měla být uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A dále dle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021)„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měla přístup pouze žalovaná po zadání unikátních přihlašovacích údajů. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Způsob, jakým měla ža