13 C 150/2021-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 9 100 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo] a na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem (tj. celkově ve výši 16 900 Kč) ve 13 splátkách, z nichž poslední byla splatná ke dni 30. 6. 2018. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce na základě svých interních kritérií poskytuje úvěry pouze osobám, které mají maximálně tři další závazky u jiných věřitelů a není proti nim vedeno exekuční ani insolvenční řízení a po zájemci o poskytnutí úvěru vždy požaduje uvedení jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně podotkla, že zákon o spotřebitelském úvěru ani směrnice EU neobsahují taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele a neupravují ani rozsah nebo způsob kontroly informací poskytnutých spotřebitelem, tudíž je poskytovateli úvěru dán v tomto směru značný prostor k uvážení. Konečně zdůraznila, že pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak uvedla nepravdivé údaje, ačkoli byla povinna uvést údaje pravdivé. Nadto musela žalovaná doložit požadované dokumenty, jako jsou výpis z účtu, pracovní smlouva či potvrzení o výši příjmů, apod. Žalovaná však své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnila a zůstala dlužna na jistině shora uvedenou částku. Část závodu společnosti [právnická osoba] byla následně převedena na společnost [právnická osoba] Posléze byla pohledávka za žalovanou z titulu předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. S ohledem na prodlení žalované požaduje žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 7. 2018, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední ujednané splátky, do zaplacení. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč (celkem 17 300 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovanou a Předpis splátek. Dle doložené transakční historie žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkovou částku 8 200 Kč. 1. Žalobkyně dále doložila Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou žalovanou. Žalovaná zde uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek a přídavky na dítě v celkové výši 11 017 Kč, což podložila Oznámením Úřadu práce České republiky o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum], dle něhož výše rodičovského příspěvku žalované činila 10 017 Kč měsíčně, Oznámením Úřadu práce České republiky o přiznání dávky státní sociální podpory, dle něhož celková výše přídavků na dvě děti žalované činila 1 000 Kč měsíčně a výpisy z účtu dokládajícími, že jí výše uvedené dávky státní sociální podpory byly skutečně vypláceny. Žalovaná pak měla bydlet ve vlastním domě či bytě a náklady na energie měly činit 3 751 Kč měsíčně. Dle doloženého dokladu SIPO přitom žalobkyně v měsíci květnu 2017 uhradila 1 000 Kč za elektřinu, koncesionářský poplatek Českému rozhlasu ve výši 45 Kč, koncesionářský poplatek České televizi ve výši 135 Kč,„ nájem“ ve výši 1 266 Kč, dále koncesionářské poplatky za minulý měsíc a celkový nedoplatek za koncesionářské poplatky Českému rozhlasu ve výši 1 126 Kč. Jako své další výdaje uvedla žalovaná výdaje na stravování ve výši 1 000 Kč měsíčně. Konečně uvedla také celkové měsíční příjmy celé domácnosti ve výši 31 000 Kč měsíčně a celkové měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 17 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalované za měsíce únor 2017, březen 2017 a duben 2017 plyne, že konečný zůstatek na účtu žalované byl v prvním z výše uvedených měsíců pouze nepatrný a v dalších dvou měsících dokonce záporný. K tomuto žalobkyně doložila finanční analýzu provedenou zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, v rámci níž dospěl tento zaměstnanec po odečtení výdajů žalované a měsíční rezervy v částce 1 000 Kč od jejích příjmů k závěru, že žalované zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 5 167 Kč, a tudíž je schopna hradit splátky úvěru. Konečně žalobkyně doložila scoring žalované provedený zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně, po jehož provedení vyhodnotil tento zaměstnanec žalovanou jako výborného klienta. 1. Z doložené smlouvy o prodeji závodu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizováno] převedla část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky a jehož odeslání dne 12. 2. 2020 dokládá potvrzení České pošty. K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 1. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 1. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostate