13 C 182/2020-84 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 84 018 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 51 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 130,92 % ročně žalobkyni splatit v 18 měsíčních splátkách po 5 152 Kč splatných vždy ke 12. dni kalendářního měsíce. Dne [datum] pak byly žalovanému poskytnuty další peněžní prostředky v částce 29 676 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru a k navýšení počtu splátek o dalších dvanáct měsíčních splátek v celkové výši 61 824 Kč, přičemž takto poskytnuté finanční prostředky byly úročeny sazbou 93,73 % ročně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomocí zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Ve vztahu ke zjišťovaným výdajům žalovaného žalobkyně ještě uvedla, že nemá objektivní možnost ověřit si žalovaným sdělené údaje. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 11. 9. 2017. Celkově žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 113 344 Kč. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 43 268,29 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru (žalobkyně přitom požadovala zaplacení této nové jistiny pouze ve výši 43 268 Kč), právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 412,16 Kč za jednu splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů (žalobkyně přitom požadovala zaplacení této smluvní pokuty pouze ve výši 412 Kč), právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem tři splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 1 497 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou, kdy tuto žalobkyně požadovala za období od 13. 9. 2017 do 27. 7. 2020, tj. ve výši 38 841 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 67,99 % ročně z částky odpovídající původní jistině úvěru ve výši 39 303,44 Kč za období od 13. 9. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 111 283 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky odpovídající součtu zbývající nové jistiny úvěru a smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek, tj. z částky 45 177 Kč za období od 13. 9. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 51 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem v 18 měsíčních splátkách po 5 152 Kč splatných vždy nejpozději ke 12. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 130,92 % ročně. V článku V. této smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě splacení prvních šesti splátek a následně vždy každých dvanácti splátek bude žalovanému za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automaticky prodloužen a navýšen, což znamená, že mu budou ze strany žalobkyně poskytnuty další finanční prostředky, jejichž výše bude vždy činit 29 676 Kč a celková částka, kterou bude žalovaný povinen uhradit, se navýší vždy o 61 824 Kč, přičemž výše úrokové sazby u revolvingu tak bude činit 93,73 % ročně. K této smlouvě žalobkyně doložila také předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a splátkový kalendář, z něhož je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 21. 10. 2015. Dopisem ze dne 14. 4. 2016 bylo žalovanému oznámeno, že mu na základě shora uvedené smlouvy byl poskytnut automatický revolving dle článku V. smlouvy. K tomuto žalobkyně doložila rovněž upravený splátkový kalendář reflektující nově poskytnuté finanční prostředky. Dle doloženého dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně žalovanému dne 20. 10. 2015 vyplatila částku 51 000 Kč a dne 13. 4. 2016 mu vyplatila částku 29 676 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. 1. Žalobkyně dále doložila formulář s názvem„ Hodnocení klienta“ podepsaný žalovaným, kam žalovaný uvedl svůj pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 18 300 Kč. K tomuto žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne 29. 6. 2015, v níž byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu neurčitou a v níž byly jako místo výkonu práce uvedeny [obec] (v úvěrové smlouvě byla uvedena trvalá adresa [adresa] adresa pro doručování [adresa žalovaného]), výplatní pásku za měsíc srpen 2015, dle které čistá mzda žalovaného za tento měsíc činila 18 613 Kč a výplatní pásku za měsíc září 2015, dle které čistá mzda žalovaného za tento měsíc činila 18 470 Kč. Dále byla v předmětném formuláři v sekci„ Výdaje“ na řádku označeném„ Nájemné, inkaso, doprava, ostatní“ uvedena částka 4 000 Kč a na řádku označeném jako„ Úvěrovaný + manžel/ka (partner/ka) byla uvedena částka 3 800 Kč. Konečně zde bylo uvedeno, že žalovaný má vlastní bydlení. Disponibilní zdroje žalovaného tak podle hodnocení žalobkyně činily 10 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila také výpis z registru SOLUS ze dne 19. 10. 2015, dle něhož neměl mít žalovaný žádné závazky po splatnosti a výpis z nebankovního registru klientských informací, dle něhož CBS skóre žalovaného činilo 281, kdy však z tohoto výpisu není zřejmé, co má tento údaj konkrétně vypovídat o předpokládané platební morálce žalovaného. Konečně žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za měsíc srpen 2015, na němž je ke konci tohoto měsíce patrný záporný konečný zůstatek ve výši – 4 951,33 Kč a výpis z účtu žalovaného za měsíc září 2015, na němž je ke konci tohoto měsíce patrný záporný konečný zůstatek ve výši – 4 436,93 Kč. 1. Dle doložené karty klienta měl žalovaný uhradit žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 103 040 Kč (tedy nikoli 113 344 Kč, jak uváděla žalobkyně v žalobě). 1. Upomínkami ze dne 7. 12. 2016, 12. 4. 2017, 12. 6. 2017 a 14. 8. 2017 měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů. 1. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále prokazatelně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 8. 7. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem ze dne 9. 7. 2020 a v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 1. Z žalobkyní předloženého„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 1. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) úprava obsažená v zákoně číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro žalobkyni proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i