13 C 184/2014-119 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 57 750 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o regresní nárok, který žalobkyni vůči žalovanému vznikl v důsledku toho, že žalobkyně byla povinna nahradit škodu vzniklou nesprávným úředním postupem žalovaného v exekučním řízení. Žalobkyně popsala, že povinnost k zaplacení částky 57 750 Kč jí byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi č. j. 10 C 75/2008-339 ze dne 16. 3. 2021. Tuto částku žalobkyně vyplatila [právnická osoba] [anonymizováno] (dále také jen„ poškozená“), které postupem žalovaného vznikla škoda, za kterou odpovídá žalobkyně. Nesprávný úřední postup žalovaného spočíval v tom, že v exekučním řízení vedeném proti povinnému panu [jméno] [příjmení] pojal do soupisu movitých věcí prováděného dne 15. 9. 2005 na adrese provozovny poškozené také [značka automobilu] [registrační značka] (dále také jen„ automobil“), jehož vlastníkem byla leasingová společnost a který na základě leasingové smlouvy užívala poškozená, a to přesto, že zaměstnanec žalovaného byl o těchto skutečnostech na místě informován. Nesprávný úřední postup spatřovala žalobkyně také v následné nečinnosti žalovaného, který i přes uvedené skutečnosti nečinil žádné kroky k ověření vlastnického práva k automobilu a k vyloučení automobilu z exekuce došlo až dne 10. 2. 2006. Jelikož žalovaný automobil v den soupisu zároveň odvezl, vznikla poškozené škoda spočívající v tom, že po uvedenou dobu si musela pronajmout jiné vozidlo. Jak již bylo výše zmíněno, k náhradě této škody byla zavázána žalobkyně, která se na žalovaném domáhala úhrady vyplacené částky na základě práva regresu, přičemž o zavinění žalovaného tvrdila, že ke vzniku škody došlo minimálně v rovině nevědomé nedbalosti. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala též zaplacení úroku z prodlení, který (původně) požadovala od 1. 2. 2014 do zaplacení, následně po částečném zpětvzetí žaloby jej požadovala za období od 1. 2. 2014 do 17. 7. 2018 a za období od 27. 4. 2021 do zaplacení (v rozsahu tohoto zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastaveno). 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, namítal, že se žádného protiprávního postupu nedopustil, tím méně zaviněně (přičemž zavinění je předpokladem pro přiznání požadované regresní náhrady), neboť postupoval v souladu s tehdy účinnými právními předpisy a jeho postup byl v souladu s tehdejším výkladem těchto předpisů (odkázal na v projednávané věci vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1126/2014-209 ze dne 27. 4. 2016 a dále na nález Ústavního soudu I. ÚS 2906/12 vydaný ve věci obdobné). Zpochybňoval též konečný výsledek soudního řízení vedeného o nároku poškozené, zejména poukazoval na skutečnost, že soudy při posuzování tvrzeného pochybení žalovaného vycházely z právní úpravy, která v době, kdy ke vzniku škody mělo dojít, nebyla účinná. Tuto argumentaci vztáhl i na tvrzenou nečinnost a poukázal na skutečnost, že v dotčené době exekuční řád ještě neupravoval možnost vyškrtnutí věci ze soupisu a jediným použitelným prostředkem byla vylučovací žaloba. 3. Z exekučního spisu sp. zn. 007 EX 1590/05 vedeného žalovaným jako soudním exekutorem soud o průběhu exekuce a postupu žalovaného zjistil následující. Dne 11. 5. 2005 byl Okresnímu soudu ve Vyškově doručen návrh na nařízení exekuce proti povinnému panu [jméno] [příjmení], a to za účelem uspokojení pohledávky ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím. V návrhu je jako bydliště povinného uvedena adresa [adresa], zároveň je zde připojena douška, že toho času se povinný zdržuje u paní [jméno] [příjmení], na adrese [adresa]. Usnesením č. j. 9 Nc 1983/2005-6 ze dne 20. 5. 2005 byl žalovaný pověřen provedením exekuce. Z úředního záznamu ze dne 13. 9. 2005 vyplývá, že tohoto dne zaměstnanec žalovaného navštívil povinného na adrese trvalého bydliště [obec a číslo], nicméně zjistil, že zde již delší čas nebydlí. Dne 14. 9. 2005 byl sepsán protokol s manželkou povinného, která uvedla, že s povinným již asi dva a půl roku nežije a majetek mají vypořádaný soudním rozhodnutím. Dále uvedla, že povinný„ …žije se svou milenkou v [obec] a provozují cukrárnu. Údajně bydlí na ulici [anonymizováno]“ Z obsahu vyjádření manželky povinného se dále podává, že povinný dříve vlastnil firmu, kterou převedl na jinou společnost s tím, že povinný vlastnil 12 chladících vozů a měl asi 100 zaměstnanců. Kromě toho uvedla, že povinný„ momentálně jezdí s autem [anonymizována tři slova]“ a„ Pravděpodobně bydlí [anonymizována dvě slova] [obec]“ Dne 15. 9. 2005 byl proveden soupis movitých věcí povinného na posledně zmíněné adrese, a to za přítomnosti policie České republiky (v protokole jsou uvedena dvě čísla služebních průkazů přítomných policistů). V protokole je uvedeno, že o poměrech povinného bylo zjištěno, že„ bydlí v kanceláři [právnická osoba] [obec] [anonymizována dvě slova]“, kde bydlí se svou přítelkyní. Z protokolu též vyplývá, že povinný byl u poškozené společnosti zráoveň zaměstnán. K dotazu pracovníka exekutora uvedl, že automobil nemá, z odpovědi na dotaz ohledně dalších závazků vyplývá, že další závazky povinného v té době v souhrnu činily přibližně 1 400 000 Kč (tyto skutečnosti potvrdil povinný i ve své svědecké výpovědi podané v projednávané věci). Pod položkou 1 bylo do soupisu pojato vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [anonymizována dvě slova] (tedy výše zmiňovaný automobil). Dalšími položkami v soupisu jsou televizor, dvoulůžko, lednice, mikrovlnná trouba, automatická pračka a hotovost. V protokole je poznamenáno, že„ dle tvrzení povinného a jeho přítelkyně“ sepsaný automobil patří poškozené společnosti a jak povinný, tak jeho přítelkyně byli písemně poučeni o vylučovací žalobě. V protokole se též nachází rukou dopsaná poznámka doprovázená (zřejmě) podpisem povinného o tom, že pracovníkovi exekutora byl zároveň předán malý technický průkaz a„ poj. a emise“. Dne 5. 10. 2005 obdržel žalovaný výzvu Okresního soudu ve Vyškově, v níž se soud dotazoval, z jakého důvodu byl v místě podnikání zaměstnavatele povinného sepsán osobní automobil, který je dle tvrzení zaměstnavatele povinného ve vlastnictví leasingové společnosti. V odpovědi ze dne 5. 10. 2005 žalovaný osvětlil, že k soupisu došlo v místě, v němž povinný bydlí se svou přítelkyní, která je zároveň jednatelkou a jedinou majitelkou poškozené, u níž je povinný též zaměstnán, navíc bylo zjištěno, že povinný automobil užívá. Soupis povinného byl tedy dle žalovaného proveden v místě bydliště povinného. Ve vztahu k leasingové smlouvě žalovaný ve vyjádření uvedl, že nebylo zřejmé, zda se jedná o platnou leasingovou smlouvu a proto postupoval v souladu s (mimo jiné) § 51 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a vozidlo sepsal. Dne 13. 10. 2005 byla žalovanému doručena výzva Okresního soudu ve Vyškově k zaslání kopie protokolu o soupisu, z této výzvy je patrné, že paní [jméno] [příjmení] podala žalobu na vyloučení věcí z exekuce (jednalo se o movité věci sepsané vedle automobilu). Usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 9 Nc 1983/2005-27 ze dne 15. 11. 2005 byla odložena exekuce prodejem movitých věcí sepsaných dne 15. 9. 2005. Z usnesení vyplývá, že leasingová společnost podala žalobu na vyloučení automobilu z exekuce. Dne 8. 2. 2006 žalovaný požádal, aby byl povinnému odňat cestovní pas (případně, aby jeho vydání bylo odepřeno), což zdůvodnil tím, že„ povinný v průběhu exekuce učinil opatření, která způsobují, že vymožení jeho pohledávek exekucí je prakticky znemožněno“. Dne 8. 2. 2016 žalovaný obdržel přípis Okresního soudu ve Vyškově, v němž se jej soud dotazuje, zda s ohledem na skutečnost, že„ p. [příjmení]“ (tj. oprávněný) souhlasí s vyloučením automobilu z exekuce, je automobil stále exekucí postižen. K přípisu byly připojeny též leasingová smlouva ze dne [datum], přejímací protokol, faktura o zaplacení mimořádné leasingové splátky a vyjádření oprávněného k vylučovací žalobě. Dne 10. 2. 2006 dal žalovaný pokyn k vyloučení automobilu z exekuce a téhož dne byla tato skutečnost písemně oznámena poškozené. 4. Poškozená uplatnila svůj nárok na náhradu škody vůči státu žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 11. 4. 2008. Poškozená se touto žalobou domáhala náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na pronájem náhradního vozu, ve svých vyjádřeních kladla důraz na to, že automobil byl sepsán v provozovně společnosti. Poškozená v řízení doložila smlouvu o nájmu dopravního prostředku, včetně dohody o jeho předání a ukončení nájmu. Stanovisko žalované České republiky k žalobě bylo negativní, namítala, že pochybení v rámci exekučního řízení nedošlo a exekutor postupoval v souladu s předpisy, poukázala též na to, že povinný byl značně zadlužen, zaplacení svých závazků se bránil a dalo se předpokládat, že leasingová smlouva byla na jméno poškozené uzavřena pouze formálně a jednalo se o neplatný či zastřený úkon. V označeném řízení byly soudu předloženy doklady vztahující se k automobilu, a to doklad o pojištění odpovědnosti