13 C 203/2020-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 8 984 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované na její účet finanční prostředky ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit do 18. 9. 2015. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaná se nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno], kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace žalovaná zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, načež jí byl zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila, a posléze jí již byly vyplaceny finanční prostředky. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl odečet doložených výdajů žalované od doložených příjmů, přičemž dbal na to, aby po tomto odečtu žalované zbývala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl rovněž lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nedostála, když právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka pak představuje dlužnou jistinu ve výši 4 400 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí i smluvní pokuty, a to od 19. 9. 2015 do zaplacení v zákonné výši. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 4 400 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč splatit do 18. 9. 2015. Tato smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora uvedeným způsobem, přičemž žalovaná text smlouvy odsouhlasila a smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu. Dle doloženého výpisu z účtu právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 25. 8. 2015 na účet žalované uvedený ve smlouvě částku 4 400 Kč. 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 10. 2019, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž jí téhož dne bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 30. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 1. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 1. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 1. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 2. Podle § 573 občanského zákoníku, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 3. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 1. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem za pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] finanční prostředky ve výši 4 400 Kč, které měla žalovaná splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 18. 9. 2015. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený kombinací zaškrtnutí žádosti o poskytnutí úvěru v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měla po provedené registraci přístup pouze žalovaná, a následným odsouhlasením smlouvy prostřednictvím SMS kódu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Pohledávka za žalovanou z tohoto titulu byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. 1. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce údajně zkoumal za účelem prověření úvěruschopnosti žalované její příjmy a výdaje a dále, že provedl lustraci žalované v příslušných registrech, avšak tato tvrzení ničím nepodložila, když nedoložila dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalované ani výpisy z příslušných registrů. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. 1. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku. Je zřejmé, že nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních slu