13 C 70/2021-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 17 336 Kč s tím, že se co do výše 9 980 Kč jedná o součet dlužného nájemného za užívání bytu ve vlastnictví žalobce žalovaným, který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], a to za měsíce září 2018, listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019; co do výše 1 336 Kč se jedná o náhradu za užívání bytu žalovaným po skončení nájemního vztahu; co do výše 2 760 Kč se jedná o nedoplatek za vyúčtování nákladů na služby za roky 2018 a 2019 a konečně co do výše 3 260 Kč se jedná o náklady na vymalování bytu. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou shora uvedených částek požadoval žalobce rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to nejen ze shora uvedených částek, nýbrž rovněž ze záloh za služby účtovaných v jednotlivých měsících, jež žalovaný včas nehradil. Úrok z prodlení pak žalobce požadoval z dlužného nájemného a záloh vždy ode dne následujícího po dni jejich splatnosti ujednané ve smlouvě a ze zbývajících nároků vždy ode dne následujícího po splatnosti vystavených vyúčtování. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které žalobce přenechal žalovanému k užívání byt [číslo] nacházející se v budově číslo popisné [číslo] stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] (jenž se dle výpisu z katastru nemovitostí nachází ve vlastnictví žalobce), a to na dobu určitou do 31. 1. 2019. Žalovaný se zavázal platit za užívání předmětného bytu nájemné a dále se zavázal hradit také zálohy na služby, to vše formou pravidelných měsíčních plateb splatných vždy nejpozději do posledního dne následujícího měsíce ve výši uvedené v evidenčním listu s tím, že vyúčtování služeb bude žalovanému ze strany žalobce oznámeno nejpozději do 30. 4. následujícího roku. Mezi účastníky bylo dále ujednáno, že po skončení nájmu žalovaný odevzdá žalobci byt (mimo jiné) vymalován hygienickým nátěrem. Dle doloženého evidenčního listu činila výše měsíčního nájemného 2 495 Kč a měsíční výše záloh na služby 328 Kč. Z doloženého protokolu o převzetí bytu je zřejmé, že žalobce byt převzal dne [datum]. Z vyúčtování nákladů na služby spojené s bydlením či jiným užíváním jednotky za období od ledna 2018 do prosince 2018 vyplývá, že žalovaný zůstal žalobci dlužen na nákladech za služby po odečtení případných uhrazených záloh částku 1 415 Kč a z vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 vyplývá, že žalovaný zůstal žalobci dlužen na nákladech za služby částku 1 345 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 3. 7. 2019 splatnou k 17. 7. 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému za vymalování předmětného bytu částku 3 260 Kč. K úhradě veškerých dlužných nároků byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2021. 1. Z předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobcem na straně pronajímatele a žalovaným na straně nájemce byla uzavřena nájemní smlouva tak, jak ji upravuje § 2 201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Předmětem této smlouvy byla bytová jednotka ve vlastnictví žalobce. Žalobce své základní povinnosti dostál a umožnil žalovanému byt užívat, avšak žalovaný svou povinnost hradit nájemné porušil a neuhradil nájemné za shora uvedené měsíce. Soud ho proto k úhradě tohoto dlužného nájemného zavázal. V souladu s § 2295 občanského zákoníku, který stanoví, že„ Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá“, přiznal soud žalobci vůči žalovanému i právo na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájemního vztahu. Opodstatněn je dále také požadavek žalobce na úhradu nákladů za služby, jejichž užívání žalobce pro žalovaného zajišťoval, tak jak to předpokládá § 2247 odst. 2 občanského zákoníku:„ (2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby.“ Podle § 2247 odst. 3 občanského zákoníku„ (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.“ Tímto jiným předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s bytu, přičemž ustanovení § 7 odst. 1 tohoto zákona určí, že„ Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.“ Žalobce je též oprávněn požadovat po žalovaném náklady na vybílení bytu, neboť žalovaný nedostál své povinnosti byt před jeho odevzdáním vybílit, tudíž žalobci vznikla škoda ve výši nákladů na toto vybílení, které musel následně sám zajistit. I tuto škodu je žalovaný povinen nahradit, a to v souladu s § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, v němž se stanoví, že„ (1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“ Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou požadovaných nároků vzniklo žalobci právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok z prodlení pak žalobce požadoval vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši. 1. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za dva úkony dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky po 100 Kč (návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.