14 C 221/2019-260 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, ) se domáhala po žalované zaplacení částky 518 268,14 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru. Před jejich sjednáním posoudila způsobilost žalované splácet úvěry, a to na základě jí poskytnutých informací, interních a externích databází žalobkyně. Žalované byl poskytnut úvěr na základě její předchozí platební morálky při splácení meziúvěrů. Účastnice dne 24. 1. 2014 sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a dále dne 23. 7. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, do výše 530 000 Kč. Vyčerpaný meziúvěr byl k 31. 7. 2018 splacen zůstatkem na vkladovém účtu č. , hodnota, v částce 230 814,74 Kč a poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření ve výši 299 185,26 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách po 3 600 Kč, počínaje zářím 2018. Žalovaná se následně ocitla v prodlení se splátkami, a proto žalobkyně dne 12. 2. 2019 odstoupila od úvěrové smlouvy. K datu splatnosti pohledávky dne 28. 2. 2019 činila dlužná částka 329 795,69 Kč a sestávala z úroku z meziúvěru ve výši 12 268,63 Kč, jistiny úvěru ve výši 299 185,26 Kč, dvou poplatků za upomínky (z 3. 10. 2018 a 1. 11. 2018) v celkové výši 2 000 Kč, vrácené státní podpory v částce 8 000 Kč, úroku z úvěru za rok 2018 ve výši 5 651,88 Kč a část roku 2019 ve výši 2 329,92 Kč a poplatku za vedení úvěrového účtu za rok 2019 ve výši 360 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala úrok ve výši 4,3 % ročně a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to vždy z celé dlužné částky od 1. 3. 2019 do zaplacení.2. Účastnice dále dne 21. 7. 2014 sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a následně dne 13. 8. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, do výše 300 000 Kč. Vyčerpaný meziúvěr byl k 31. 10. 2018 splacen zůstatkem na vkladovém účtu č. , hodnota, v částce 124 680,55 Kč a poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření ve výši 175 319,45 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 040 Kč, počínaje prosincem 2018. Žalovaná se následně ocitla v prodlení, a proto žalobkyně dne 8. 4. 2019 odstoupila od úvěrové smlouvy. K datu splatnosti pohledávky dne 30. 4. 2019 činil dluh 188 472,45 Kč a sestával z úroku z meziúvěru ve výši 9 135 Kč, jistiny úvěru ve výši 175 319,45 Kč, úroku za rok 2018 ve výši 1 333,68 Kč a za rok 2019 ve výši 2 684,32 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala úrok ve výši 4,3 % ročně a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to vždy z celé dlužné částky od 1. 5. 2019 do zaplacení.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala s tím, že obě smlouvy jsou od počátku neplatné, jelikož bylo zřejmé, že žalovaná nemá prostředky na jejich splácení. Žalobkyně v rozporu s dobrými mravy poskytla žalované peněžní prostředky za účelem budoucího vedení exekuce. Žalovaná popřela, že by obdržela peněžní prostředky ve výši 530 000 Kč. Dále vznesla námitku promlčení na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož peněžní prostředky obdržela dne 24. 7. 2014 a 14. 8. 2014, promlčecí lhůta uplynula 24. 7. 2017 a 14. 8. 2017, tedy ještě před podáním žaloby v roce 2019.4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 21. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , který byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. , spisová značka, změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.5. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy. Na jeho základě zjistil následující skutkový stav:6. Žalovaná dne 23. 1. 2014 požádala žalobkyni o poskytnutí meziúvěru za účelem údržby/změny rodinného domu. K žádosti žalované ze dne 24. 1. 2014 účastnice sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, za účelem financování bytových potřeb žalované. Smlouva o stavebním spoření byla zaevidována ke dni 28. 1. 2014. Cílová částka spoření byla z částky 100 000 Kč zvýšena ke dni 6. 3. 2014 na 530 000 Kč, což žalobkyně rovněž potvrdila dopisem ze dne 10. 3. 2014. Účastnice dne 21. 7. 2014 sjednaly smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout meziúvěr ze stavebního spoření do výše 530 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 318 000 K (do rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na vkladovém účtu), nejméně 212 000 Kč, a to na dobu určitou do dne přidělení cílové částky. Žalovaná se zavázala za vedení vkladového účtu a za správu meziúvěru hradit poplatek vždy ve výši 330 Kč ročně, za poskytnutí meziúvěru uhradit poplatek ve výši 2 650 Kč a dále úrok ve výši 4,3 % ročně. Následný úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 3 600 Kč7. Žalovaná dne 21.7 2014 požádala o čerpání meziúvěru ve výši 213 000 Kč, a to převodem na svůj účet a zbylou částku 314 350 na účet , jméno FO, . Zbývající částka 2 650 Kč byla užita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru.8. Dopisem ze dne 3. 8. 2018 žalobkyně oznámila žalované, že splnila podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření s tím, že na vkladovém účtu se nacházelo 230 814,74 Kč a poskytnutý úvěr proto činil 299 185,26 Kč. Žalovaná měla úvěr hradit měsíčními splátkami po 3 600 Kč, počínaje zářím 2018. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku z meziúvěrového účtu ve výši 12 268,63 Kč.9. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 2. 2019, odeslaným téhož dne, odstoupila od smlouvy o meziúvěru a úvěru č. , hodnota, z důvodu nesplácení splátek a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 329 795,69 Kč nejpozději do 28. 2. 2019.10. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 8. 2019, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 351 123,08 Kč.11. Žalovaná dále dne 21. 7. 2014 požádala žalobkyni o poskytnutí meziúvěru za účelem údržby/změny rodinného domu. K žádosti žalované ze dne 21. 7. 2014 účastnice sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, za účelem financování bytových potřeb žalované. Smlouva o stavebním spoření byla zaevidována ke dni 24. 7. 2014. Cílová částka spoření byla 300 000 Kč. Účastnice dne 9. 8. 2014 sjednaly smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout meziúvěr ze stavebního spoření do výše 300 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 180 000 Kč (do výše rozdílu mezi cílovou částkou 300 000 Kč a zůstatkem na vkladovém účtu), nejméně 120 000 Kč. Meziúvěr byl poskytnut na dobu určitou do dne přidělení cílové částky. Žalovaná se zavázala za vedení vkladového účtu a za správu meziúvěru hradit poplatek vždy ve výši 330 Kč ročně, za poskytnutí meziúvěru uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč a dále úrok ve výši 4,3 % ročně. Úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 2 040 Kč.12. Žalovaná dne 9. 8. 2014 požádala o čerpání celého meziúvěru, a to převodem na účet , jméno FO, . Žalovaná celkem čerpala 298 500 Kč. Zbývající částka 1 500 Kč byla užita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru.13. Dopisem ze dne 5. 11. 2018 žalobkyně oznámila žalované, že splnila podmínky pro poskytnutí úvěru. Stav vkladového účtu činil 124 680,55 Kč, pročež poskytnutý úvěr činil 175 319,45 Kč. Žalovaná se jej zavázala uhradit měsíčními splátkami ve výši 2 040 Kč, počínaje prosincem 2018. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě nedoplatku z meziúvěrového účtu 10 775 Kč.14. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 4. 2019, odeslaným žalované téhož dne, odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, z důvodu nesplácení splátek a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 190 474,600 Kč nejpozději do 30. 4. 2019.15. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 8. 2019, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 196 235,20 Kč.16. Součástí smluv byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Podle části IV. písm. J, odst. 1) písm. a) a odst. 2 písm. b) obecných úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než 2 splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady.17. Z výpisu obou úvěrových, meziúvěrových a vkladových účtů soud ověřil, jakým způsobem žalovaná čerpala a splácela poskytnuté finanční prostředky.18. Fakturami č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2014, č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2014, č. , hodnota, ze dne 14. 2. 2014 žalovaná dokládala žalobkyni vynaložení finančních prostředků na stavební práce na rodinném domě. Ty nevyžadovaly stavební povolení ani ohlášení.19. Co se týče posouzení tzv. bonity žalované, žalobkyně předložila výstupy ze svých interních systémů, z nichž vyplynulo, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS a BRKI. Dále posuzovala parametr DSTI, který činil 20,1 (poměr mezi souhrnem měsíčních splátek u všech úvěrů a příjmem klienta). Žalovaná v obou žádostech o poskytnutí meziúvěru a d