22 C 233/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 112 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do ujednané výše, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s poplatkem za čerpání úvěru a úrokem v měsíčních splátkách. Tato smlouva byla pak uzavřena distančním způsobem za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen kliknutím na příslušné pole v prostředí uživatelského účtu ve webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po zadání uživatelského jména a hesla přístup pouze žalovaný. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela jednak z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z údajů zjištěných po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, konkrétně obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí, přičemž v žádném z nich nebyl uveden ohledně osoby žalovaného negativní záznam. Výši příjmů žalovaného ověřila prostřednictvím výplatních pásek. Co se týče výdajů žalovaného, tyto žalobkyně ověřovala s využitím údajů o průměrné výši výdajů na člena domácnosti získaných ze stránek Českého statistického úřadu, neboť ověřovat skutečné výdaje lze jen obtížně. Žalobkyně pak žalovanému z titulu předmětné smlouvy poskytla částku 5 000 Kč, a to převodem na účet. Po odečtu deklarovaných výdajů od doložených příjmů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zůstává měsíčně dostatek finančních prostředků ke splácení úvěru. Vedle vrácení dlužné jistiny žalobkyně na žalovaném požadovala zaplacení částky 1 000 Kč, kterou označila jako poplatek za čerpání úvěru, jež byl sjednán ve výši 20 % z poskytnuté jistiny. Dále požadovala zaplacení úroku, který vyčíslila částkou 2 749 Kč. Konečně s ohledem na prodlení žalovaného se splacením dluhu požadovala zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení (po dobu prvních 90 dnů prodlení), tj. požadovala smluvní pokutu ve výši 363 Kč. Ze všech uvedených částek žalobkyně zároveň požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to od 1. 3. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, přičemž čerpání úvěru ve výši 5 000 Kč mělo být provedeno automaticky po uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. ve výši 1 000 Kč, s úrokem ve výchozí sazbě ve výši 20 % měsíčně a v případě předčasného zesplatnění úvěru s úrokem ve výši 8 % ročně. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím uživatelského účtu, který si žalovaný založil. Totožnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy ověřena předložením občanského průkazu, jehož scan žalobkyně doložila. V této smlouvě žalovaný zároveň uvedl číslo účtu, na který mu pak ještě v den uzavření smlouvy, tj. [datum], byla zaslána částka 5 000 Kč, což je zřejmé z doloženého výpisu z účtu žalobkyně. 5. Dále žalobkyně doložila žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze svého interního systému, kam žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 25 160 Kč, přičemž výše tvrzeného příjmu byla ověřena prostřednictvím výplatních pásek za měsíce září 2020 a říjen 2020, které žalobkyně rovněž doložila. Žalovaný měl dle uvedených údajů bydlet v nájmu. Jakékoli údaje o nákladech žalovaného pak v této žádosti absentovaly, a to včetně nákladů na bydlení, když v příslušné kolonce nebyla uvedena žádná částka. 6. Ve výpisech ze dne 10. 12. 2020, 11. 1. 2021, 10. 2. 2021 a 10. 3. 2021 byly žalovanému vyúčtovány jednotlivé splátky úvěru a ve výpise ze dne 12. 4. 2021 již byla žalovanému vyúčtována celková dlužná částka. 7. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2021, jejíž odeslání téhož žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem a v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě do 10. 6. 2021. 8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 10. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 11. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl provedené registraci a přidělení uživatelského jména a hesla přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Po