22 C 240/2019-217 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015-33, tj. ke dni 18. 8. 2016. Předmětem vypořádání učinil žalobce bytovou jednotku [číslo] v bytovém domě [adresa], jež stojí na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], a dále podíl na společných částech domu [adresa] a na společných částech pozemku o velikosti id. [číslo] celku, vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], vše zapsané na LV [číslo] evidovaných [stát. instituce] – [stát. instituce] (dále též jen„ bytová jednotka v [obec]“), jehož obvyklou cenu znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] určil na 1 100 000 Kč. Dále v návrhu zmínil vozidlo tovární značky [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] ([příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (pozn.: v žalobě nesprávně označeno [příjmení]: [anonymizováno], bez registrační značky); dále jen„ vozidlo [příjmení] [příjmení]“), vozidlo tovární značky [anonymizováno] ([příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka]; dále jen„ vozidlo [anonymizováno]“) a soubor ostatních movitých věcí (obvyklého vybavení domácnosti účastníků) ve smyslu § 686 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o kterých však měl za to, že již byly vypořádány nebo se stanou dnem účinnosti rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů výlučným majetkem toho účastníka, který je má v držení; v průběhu řízení pak znovu upřesnil, že tyto movité věci předmětem vypořádání nečiní. Nad rámec žaloby nicméně později vznesl nárok na vypořádání vnosu ve výši 596 918 Kč (dále též jen„ vnos“) z prostředků ve výlučném vlastnictví do společného jmění. Jak vyplynulo z doplnění žaloby, tyto prostředky získal prodejem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] evidovaném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), který nabyl ještě před sňatkem, a použil je na nákup bytové jednotky v [obec], která se stala součástí společného jmění manželů. Žalobce též v podrobnostech vylíčil průběh jednání s žalovanou před podáním žaloby; původně nadějná jednání začala v určitém okamžiku stagnovat, a jelikož dne 18. 8. 2019 měla uplynout tříletá promlčecí doba k vypořádání zaniklého společného jmění, z opatrnosti podal dne 9. 8. 2019 tuto žalobu. K uzavření mimosoudní dohody nicméně žalovanou vyzval ještě předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2019, podanou k poštovní přepravě následujícího dne. Závěrem (po započtení vnosu) navrhl, aby soud přikázal bytovou jednotku v [obec] do jeho výlučného vlastnictví a zavázal ho k výplatě vypořádacího podílu žalované ve výši 251 541 Kč do 14 dnů od provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v jeho prospěch. 2. Žalovaná nejprve učinila předmětem vypořádání kromě bytové jednotky v [obec], jejíž cenu obvyklou určila na 2 000 000 Kč, též vozidlo [anonymizováno], jehož tržní hodnotu odhadla na 200 000 Kč, a obvyklé nájemné z bytové jednotky v [obec] za období od 1. 3. 2015 do 18. 8. 2016 ve výši 158 220 Kč. Co se týče vozidla [příjmení] [příjmení], namítala, že nikdy nebyl předmětem společného jmění manželů. V průběhu řízení ve shodě s žalobcem zformovala návrh, aby byla bytová jednotka v [obec] přikázána do jeho výlučného vlastnictví, nicméně výši vypořádacího podílu ve svůj prospěch určila na 1 179 110 Kč a navrhovala, aby za účelem zjištění ceny obvyklé soud ustanovil znalce z oboru oceňování nemovitostí. Později žalovaná již nečinila předmětem vypořádání vozidlo [anonymizováno] a obvyklé nájemné z bytové jednotky v [obec], a to s ohledem na respektování tříleté promlčecí doby, v níž musí být návrh na vypořádání společného jmění manželů podán k soudu. Na druhou stranu však vznesla na podkladě téže právní argumentace námitku promlčení i vůči vnosu ve výši 596 918 Kč z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce do společného jmění manželů. 3. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] uzavřeli před [stát. instituce] sňatek a že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015-33, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2016; obojí potvrzuje jak oddací list, tak výše zmíněný rozsudek. Z jeho odůvodnění vyplývá, že návrh na rozvod manželství podala manželka a manžel se k návrhu připojil; za příčinu rozvratu shodně označili rozdílnost zájmů a povah. Mezi účastníky bylo dále nesporné i to, že v jejich společném jmění se nachází bytová jednota v [obec], což potvrzují i výpisy z katastru nemovitostí. Účastníci se shodli i na tom, že před podáním žaloby mezi nimi dlouhodobě probíhaly pokusy o smírné vyřešení věci, avšak tato jednání ztroskotala na odlišných představách účastníků o výši obvyklé ceny výše uvedené bytové jednotky a konsekventní výše vypořádacího podílu. 4. Předmětem sporu tak mezi účastníky je především obvyklá cena bytové jednotky v [obec]. Dále se účastníci neshodli na tom, zda žalobce mohl v průběhu řízení (po uplynutí tříleté lhůty k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů) rozšířit soubor vypořádání o vnos peněžních prostředků ve výši 596 918 Kč v jeho výlučném vlastnictví, získaných prodejem pozemku ve [anonymizována tři slova], který použil na nákup bytové jednotky v [obec], která se poté stala součástí společného jmění manželů. Zatímco žalobce měl za to, že pokud podal ve tříleté promlčecí době návrh na vypořádání společného jmění manželů, může jej libovolně rozšiřovat po celou dobu řízení, pouze s limity vyplývajícími z tzv. koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovaná trvala na tom, že po uplynutí tříleté promlčecí doby nemá ani ten z bývalých manželů, který podal návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, možnost libovolně rozšiřovat soubor věcí určených k vypořádání o nové položky s tím, že na tom nemůže ničeho změnit ani to, že toto rozšíření bylo učiněno před uplynutím lhůty podle § 118b o. s. ř. nebo že soud koncentraci řízení neprovedl vůbec. 5. Co se týče obvyklé ceny bytové jednotky v [obec], znalecký posudek [číslo] [rok] předložený žalobcem a vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], ve znění jeho dodatku (obsahujícím prohlášení znalce o povědomosti o následcích podání nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu § 127a o. s. ř.), stanovil obvyklou cenu této jednotky na 1 100 000 Kč. Znalec přitom obvyklou cenu bytové jednotky v [obec] posoudil ve vztahu k technickému stavu ke dni zániku společného jmění manželů (tj. ke dni 18. 8. 2016) a rovněž v cenové hladině v roce 2016 (jak znělo zadání strany žalující), tedy nikoli v cenové hladině ke dni rozhodování soudu o vypořádání společného jmění manželů. 6. Z uvedeného důvodu nechal soud obvyklou cenu znalecky posoudit znovu, a to znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který pro účely tohoto řízení vypracoval znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [datum], v němž cenu obvyklou určil částkou 1 950 000 Kč. Účastníci k tomuto posudku nevznesli žádné námitky, a to ani co do závěru o ceně obvyklé, ani co do znalcem použitých metod. 7. Stran solventnosti účastníků žalobce prokázal smlouvou o úschově č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] a výpisem z účtu úschovy č. [bankovní účet], že do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vložil celkem 600 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení se žalovaná přiklonila ke způsobu vypořádání navrhovanému žalobcem, tj. k přikázání bytové jednotky v [obec] do jeho výlučného vlastnictví za současného vyplacení vypořádacího podílu její osobě, seznal soud, že výpovědi rodičů žalované (tedy paní [jméno] [příjmení] a pana [příjmení] [jméno] [příjmení]) o tom, že jsou připraveni žalované při vypořádání finančně vypomoci, již nejsou relevantní. 8. Co se týče vnosu výlučných prostředků žalobce do společného jmění manželů, předložené listinné důkazy potvrdily, že za trvání manželství převedl své výlučné vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována tři slova] (kdy podle výpisů v katastru nemovitostí nabyl smlouvou ze dne [datum]) na nového vlastníka [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 1 100 000 Kč, která byla v části 750 000 Kč uhrazena na žalobcův účet č. [bankovní účet] (vlastnictví tohoto účtu dokládá potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]). Část takto utržené kupní ceny ve výši 596 918 Kč žalobce převedl dne 1. 12. 2011 z jiného svého účtu č. [bankovní účet] (vlastnictví dokládá totéž potvrzení [právnická osoba]) na účet č. [bankovní účet] (jehož majitelem je [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] a [anonymizováno], jak dokládá výpis z tohoto účtu), a to za účelem koupě bytové jednotky v [obec], kterou měl do té doby pouze v nájmu (viz listiny s názvy„ Pokyn k uzavření nájemní smlouvy s nájemcem“ ze dne [datum],„ Smlouva o nájmu bytu“ ze dne [datum] včetně avíza [územní celek] o změně této smlouvy ze dne [datum], ve spojení s „ Evidenční