22 C 242/2020-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 74 060,98 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 35 000 Kč zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 23 872 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 260 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení v částce 13 380 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení v částce 4 232 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 58 872 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v 60 týdenních splátkách po 982 Kč (poslední splátku ve výši 934 Kč). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Žalovaný přitom výslovně stvrdil, že tyto informace poskytuje žalobkyni pro účely posouzení jeho schopnosti úvěr splácet a dále stvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem uvedeným v zákaznické kartě a že údaj o tomto příjmu je pravdivý. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, když žalovanému na splátky poskytnutého úvěru ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně pak vedle poskytnuté jistiny, úroků a odměn za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení požadovala rovněž zaplacení smluvní pokuty v částce 15 188,98 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 13. 7. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky zápůjčky, do 26. 3. 2020. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky od 13. 7. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky zápůjčky, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 6 260 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení v částce 13 380 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení v částce 4 232 Kč (celkem 58 872 Kč) žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 982 Kč (poslední splátka ve výši 934 Kč). 4. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne [datum] podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí zápůjčky zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 19 560 Kč, přičemž mezi ověřenými dokumenty byly zaškrtnuty výpisy z bankovního účtu. Žalovaný měl pak bydlet s rodiči. V kolonce„ Odhadované měsíční výdaje žadatele“ byla uvedena částka 8 000 Kč. 5. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2019, jejíž odeslání žalobkyně prokázala doloženým podacím archem ze dne 1. 10. 2019 a v níž byla žalovanému k úhradě dlužné částky stanovena lhůta do 7. 10. 2019. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a odměnou za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení v dohodnutých týdenních splátkách. 16. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, je třeba v první řadě konstatovat, že z údajů uvedených v zákaznické kartě nelze vyčíst, jaké konkrétní výdaje měla zahrnovat souhrnná částka 8 000 Kč představující„ Odhadované měsíční výdaje žadatele“, respektive do jaké výše se mělo jednat o náklady spojené s bydlením a do jaké výše se mělo jednat o náklady spojené s uspokojováním dalších potřeb žalovaného. Co se pak týče jak příjmové tak i výdajové stránky žalovaného, lze se pouze domnívat že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného ověřovala prostřednictvím doložených výpisů z účtu, neboť mezi ověřenými dokumenty není uvedena pracovní smlouva, výplatní pásky ani doklady osvědčující výdaje žalovaného na bydlení, jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého jednotlivce (zde třeba poznamenat, že jestliže žalovaný uváděl, že bydlí u rodičů, bylo povinností žalobkyně si tuto skutečnost ověřit, přičemž za účelem jejího ověření mohla po žalovaném požadovat kupříkladu čestné prohlášení rodičů žalovaného, že s nimi žalovaný skutečně bydlí a jakou částkou jim případně přispívá na domácnost). Žalobkyně však předmětné výpisy z účtu nedoložila, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschop