4 C 177/2015-478 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svojí žalobou vedenou pod sp. zn. 4 C 177/2015 domáhala po žalované zaplacení částky 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že na základě telefonických a ústních objednávek žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] dodala žalovanému víno ve dnech 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011, kdy bylo dodáno celkem 26 000 litrů vína odrůdy chardonnay a 26 000 litrů vína odrůdy tramín červený za dohodnutou kupní cenu 22,50 Kč za litr bez DPH, tj. celkem 1 170 000 Kč. Mezi stranami bylo sjednáno, že do doby prodeje vína žalovaným bude víno umístěno v provozovně žalovaného, což bylo nazváno jako„ konsignační“ sklad. Smlouva o konsignačním skladu však uzavřena nebyla. Bylo sjednáno, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstává majetkem dodavatele až do doby zpracování a prodeje třetí osobě. O prodejích měla být předchůdkyně žalobkyně informována a na tomto základě mělo dojít k vystavení faktur. Smyslem bylo zabezpečit odklad úhrady kupní ceny za dodané víno a možnost vrácení vína v případě, že by pro něj žalovaný neměl odbyt. Smlouvou ze dne 6. 12. 2012 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k prodeji shora uvedeného souboru věcí - zásob vína - na žalobkyni, kdy k fyzickému předání nedošlo, neboť se víno nacházelo v konsignačním skladu žalovaného. Dne 8. 1. 2013 tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému. Žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně k provedení inventarizace dodaného zboží a vyúčtování skladových zásob od žalovaného. Z opatrnosti byla právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena s žalobkyní dne 5. 4. 2013 smlouva o postoupení pohledávky pro případ, že by předchůdkyně žalobkyně nebyla v době uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětného vína a měla by za žalovaným pohledávku. 2. Dále se žalobkyně svojí žalobou vedenou pod sp. zn. 4 C 130/2015 domáhala zaplacení částky 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do zaplacení, na základě obdobného tvrzení, zde šlo o dodávku 52 000 l vína tramín červený a chardonnay ve dnech 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 v celkové hodnotě 1 170 000 Kč při ceně 22,50 Kč za litr bez DPH, kterou měla dodat předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. žalované na základě obdobné smlouvy. I tento předmět koupě byl předchůdkyní žalobkyně prodán stejnou kupní smlouvou žalobkyni a současně pohledávka z titulu kupní ceny postoupena na žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávky, při stejném tvrzení ohledně smlouvy o„ konsignačním skladu“. Žalobkyně následně svůj nárok omezila co do počátku úročení namísto 8. 3. 2013 od 16. 3. 2013; podle obsahu se jedná o částečné zpětvzetí žaloby. Soud proto dle § 96 o. s. ř. řízení v uvedené části zastavil (výrok I. rozsudku). 3. Usnesením soudu ze dne 7. 1. 2016 č. j. 4 C 177/2015-82 byla řízení vedená pod sp. zn. 4 C 177/2015 a 4 C 130/2015 spojena ke společnému projednání. 4. Usnesením soudu ze dne 11. 4. 2016 č. j. 4 C 177/2015-96 a ze dne 9. 7. 2019 č. j. 4 C 177/2015-105 bylo řízení přerušeno; pokračováno bylo na základě usnesení ze dne 13. 7. 2020 č. j. 4 C 177/2015-130. 5. Žalovaný popřel, že by převzal tvrzené dodávky vína stejně jako uzavření smlouvy o konsignačním skladu. Uvedl, že došlo k manipulaci s listinnými důkazy, popřel pravost a správnost listin, popřel aktivní legitimaci žalobkyně, neboť mělo dojít ke zfalšování podpisu jednatele předchůdkyně žalobkyně na kupní smlouvě i smlouvě o postoupení pohledávek, a uplatnil námitku promlčení nároku žalobkyně. Trval na zamítnutí žaloby. 6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Před zdejším soudem žalobkyně vede vícero řízení proti žalovanému na stejném základě dodávek vína v roce 2011. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] šlo o dodávky vína za obdobných podmínek v březnu 2011. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2017 č. j. [číslo jednací] soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě ceny vína 1 755 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy a dodání zboží (rozsudek [číslo jednací]). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2019 č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl s tím, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní a neprokázala dodání vína žalovanému; dovolání žalobkyně bylo dovolacím soudem odmítnuto a ústavní stížnost Ústavním soudem taktéž (rozsudek Krajského soudu v Brně [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, rozhodnutí ÚS ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 636/20). 7. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] šlo také o dodávky vína za obdobných podmínek v období červenec 2011. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2017 č. j. [číslo jednací] soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě ceny vína 1 179 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy a dodání zboží (rozsudek [číslo jednací]). Odvolací soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 18. června 2020 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že se jedná o odlišnou důkazní situaci než v řízení pod sp. zn. [spisová značka] (kde dospěl k závěru, že dodání vína nebylo prokázáno), a dodání vína bylo prokázáno výpověďmi řidiče a dopravce. V odůvodnění závěrem odvolací soud uvedl, že:„ Skutečnost, že právní předchůdce žalobce a žalobce v jimi vyhotovovaných listinách užívali termín konsignační sklad, neprokazuje existenci dohody o tzv. konsignačním skladu (z hlediska právního) mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Odvolací soud však považuje za logické (jak již uváděl soud prvního stupně) vysvětlení žalobce, že tímto pojmem označovala společnost [právnická osoba] dohodu mezi ní a žalovaným o odkladu úhrady kupní ceny až poté, kdy žalovaný víno dodané společností [právnická osoba] prodá“. O dovolání žalovaného dosud nebylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto (spis zdejšího soudu [spisová značka], rozsudek č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací]). V tomto řízení neměly soudy pochybnosti o uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným. 8. Před Krajským soudem v Brně probíhalo také řízení mezi [právnická osoba] plus, a.s. a žalovaným, v němž bylo rozhodnuto o nároku z titulu kupní smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným na dodávku vína dne 7. 3. 2012, postoupeného na [právnická osoba], kdy rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a tento rozsudek byl Vrchním soudem v Olomouci dne 18. 6. 2019 mimo malou část příslušenství potvrzen, neboť soudy dospěly k závěru, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy i dodání zboží a splatnost kupní ceny na výzvu věřitele, byť v řízení [právnická osoba] tvrdila splatnost do 14 dnů od dodání zboží (rozsudek Vrchního sudu v [obec] č. j. [číslo jednací]). Ani zde tedy soudy neměly pochybnosti o uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným. 9. Žalobkyně obdobná tvrzení uplatnila před orgány činnými v trestním řízení a za pomoci trestního práva, kdy však věc podezření ze spáchání podvodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předsedou představenstva žalovaného tím, že měl odebírat v období října 2010, března až srpna 2011 a v březnu 2012 víno od předchůdkyně žalobkyně s úmyslem ho nezaplatit, byla odložena, neboť se nejedná o podezření trestného činu. Z odůvodnění vyplývá, že:„ u dodávek vína do konsignačního skladu v roce 2011 a březnu 2012 se nepodařilo prokázat, že se tyto dodávky vůbec uskutečnily“ (usnesení PČR ze dne 10. 7. 2014 [číslo jednací]). 10. Dále soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni částku 7 217 280 Kč za prodané víno zn. Rulandsk šedé, Tramín červený, Chardonay s tím, že víno je uloženo v konsignačním skladu ve [právnická osoba] sklepy [obec]; datum uskutečněného zdanitelného plnění je 6. 12. 2012 (faktura 1 2010 ze dne 6. 12. 2012). Žalobkyně žalovaného dne 8. 1. 2013 požádala o inventarizaci stavu zásob vína dle dodacích listů mimo jiné [číslo] s datem přepravy 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011 a [číslo] s datem přepravy 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 s tím, že vína jsou určená ke komisnímu prodeji a jsou ve vlastnictví žalobkyně a následně tuto inventarizaci upomínala (přípis ze dne 8. 1. 2013 a e-mail ze dne 22. 1. 2013, výzva ze dne 8. 3. 2013). Téhož dne [právnická osoba] oznámila žalovanému, že vlastníkem předmětného vína je žalobkyně, a to přípisem, který však neobsahuje podpis, pouze tištěné jméno jednatele – [jméno] [příjmení] [jméno] (oznámení ze dne 8. 1. 2013). 11. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2014, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným tím, že za společnost [právnická osoba] po dohodě s odběrateli obstaral v Maďarsku a na Slovensku hrozny révy vinné, které dodal v září a říjnu 2009 družstvu [název žalované], s vědomím uvedeného odběratele, že se jedná o zahraniční dodávku hroznů révy vinné; všichni jednali společně po d