5 C 21/2020-188 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a movitým věcem, specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, přičemž navrhl, aby spoluvlastnický podíl id. 1/8 na předmětných věcech byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobce a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému finanční částku stanovenou na základě ocenění znalcem. 2. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě uvedl, že souhlasí s žalobcem navrženým způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví a rovněž souhlasil se závěry znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], a znaleckého posudku [číslo], vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], a zde stanovenými obvyklými cenami předmětných nemovitých a movitých věcí. Nesouhlasil však s tím, aby si každý z účastníků nesl své náklady tohoto řízení a aby žalovaný hradil také polovinu nákladů na znalecké posudky, neboť podání žaloby v této věci bylo zcela zbytečné a předčasné. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy – internetovou informací o pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] spolu se zakreslením situace v katastrální mapě, dále znaleckým posudkem [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 18. 2. 2021, znaleckým posudkem [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 12. 2020, předžalobní výzvou žalobce ze dne 11. 11. 2019 a stanoviskem žalovaného ze dne 19. 11. 2019, na jehož základě zjistil následující skutkový stav. Dle výpisu z katastru nemovitostí jsou předmětné nemovitosti – pozemek p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a to tak, že žalobce vlastní podíl id. 7/8 těchto nemovitostí a žalovanému náleží spoluvlastnický podíl id. 1/8 uvedených nemovitostí. Výše označeným znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] byla stanovena obvyklá cena oceňovaných nemovitostí částkou 1 100 000 Kč. Znalec Ing. [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku určil obvyklou cenu movitých věcí – zemědělského traktoru Zetor [číslo] částkou 45 000 Kč a [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] částkou 15 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemají zájem na tom, aby nemovitosti, vymezené v žalobě, byly reálně rozděleny, dále, že movité věci reálně rozdělitelné nejsou a sporu nebylo rovněž ani o tom, aby uvedené nemovité i movité věci připadly do výlučného vlastnictví žalobce., který o ně má zájem. 4. Nikdo z účastníků netvrdil existenci žádné okolnosti ve smyslu § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen "občanský zákoník), pro kterou by soud neměl podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, ani netvrdili existenci pohledávek a dluhů souvisejících se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí, které by měly být mezi účastníky vzájemně vypořádány. Žalovaný v průběhu řízení vyjádřil svůj souhlas se způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví navrženým žalobcem. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci jsou podíloví spoluvlastníci nemovitostí - pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního v k. ú. [obec], a rovněž podíloví spoluvlastníci movitých věcí - [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a traktoru Zetor [číslo], [registrační značka]. Na uvedených nemovitých a movitých věcech náleží žalobci spoluvlastnický podíl o velikosti id. 7/8 a žalovanému o velikosti id. 1/8. Za situace, kdy účastníci již nehodlají setrvávat ve vzájemném majetkovém společenství, je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem ve smyslu § 1143 a násl. občanského zákoníku zrušit. Při úvaze, jakým způsobem bude následně provedeno jeho vypořádání, nutno uvést, že způsob vypořádání vztahu mezi spoluvlastníky řeší kogentně ustanovení § 1144 až 1147 občanského zákoníku a soud není podle § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhy účastníků. Nicméně pokud žalovaný v průběhu řízení souhlasil s vypořádáním podílového spoluvlastnictví, jak toto navrhl žalobce ve své žalobě, a souhlasil rovněž s obvyklými cenami vypořádávaných nemovitostí a věcí movitých, stanovenými znaleckými posudky, respektoval soud tato stanoviska účastníků a rozhodl zcela v jejich souladu, tak jak je uvedeno ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku, s tím, že tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví zároveň zcela respektuje princip spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky tohoto řízení. Obvyklá cena nemovitých a movitých věcí činila dohromady částku 1 160 000 Kč, z níž žalovanému náleží 1/8, tj. částka 145 000 Kč. 6. S odkazem na shora zmíněný konsens účastníků ve vztahu ke způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví se tak stalo nadbytečným provádět další dokazování internetovou informací o pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], orientačním výpisem z [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], e-mailovou zprávou zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2020, přehledem vlastnictví a jiných věcných práv žalobce a žalovaného, dědickým spisem zdejšího soudu po zůstavitelce [jméno] [příjmení], sp. zn. 31 D 48/2015, písemným odvoláním [celé jméno žalovaného] v této dědické věci ze dne 21. 4. 2016, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2016, č. j. 18 Co 182/2016-107, e-mailovou korespondencí zástupce účastníků v období od 22. 6. 2021 do 28. 7. 2021, přípisem zástupce žalobce ze dne 17. 8. 2021 a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], neboť tyto listiny buď pouze zachycovaly způsob mimosoudního jednání účastníků o vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví, nebo se vztahovaly k nemovitostem či řízením, jež nesouvisely s předmětem tohoto sporu, a na skutková zjištění soudu a jeho rozhodnutí tak nemohly mít žádný vliv. 7. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi účastníky se soud zcela ztotožnil se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, podle něhož, v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Projednávaná věc má povahu řízení tzv. iudicium duplex, v němž nelze učinit jednoznačný závěr o procesním úspěchu některého z účastníků a v němž se proto při rozhodnutí o nákladech řízení nemůže zásada odpovědnosti za výsledek jednoznačně uplatnit. Rozhodnutí v dané věci bylo v zájmu obou účastníků a návrh na zahájení řízení mohl podat kterýkoliv z nich a nelze tedy hovořit o tom, že by některý z účastníků byl oproti jiným procesně úspěšný. Zároveň soud neshledal existenci žádných konkrétních okolností, jež by odůvodňovaly postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy uložení povinnosti jednomu z účastníků hradit náklady řízení druhému účastníku, neboť toto by měla i podle závěrů Ústavního soudu být situace spíše výjimečná. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v daném řízení vynaložil náklady řízení v celkové výši 16 463 Kč v souvislosti s vypracováním dvou znaleckých posudků. S ohledem na shora uvedený závěr, že nelze učinit jednoznačný závěr o procesním úspěchu některého z účastníků, uložil žalobci i žalovanému, aby nahradili státu vzniklé náklady každý rovným dílem, jak vyplývá z V. a VI. výroku tohoto rozsudku.