6 C 282/2021-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 730 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v uvedený den částku 23 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž poplatky včetně úroku ve výši 16 790 Kč, a to pravidelnými 13 měsíčními splátkami po 2 990 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 16 980 Kč a smluvní pokutě 12 750 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena ke dni 24. 6. 2020 na žalobkyni. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 11,43 % ročně z částky 16 980 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 16 980 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, který za dobu do 20. 5. 2020 kapitalizovala částkou 3 184,48 Kč. 2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů o výši příjmů a výdajů, které žalovaný uvedl před uzavření smlouvy, přičemž tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly dále zaznamenány do žádosti o úvěr žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části„ doklady k příjmům a výdajům“. Dále byla provedena lustrace osoby žalovaného ve veřejných registrech. 3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 2. 2021, č. j. EPR 2141/2021-8, bylo řízení k návrhu žalobkyně co do části uplatněné smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč částečně zastaveno. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] [rok] [číslo], na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 23 000 Kč v hotovosti a zavázal se uhradit jistinu a dále úplatu, administrativní poplatek a úroky v celkové výši 16 790 Kč (celkové náklady spotřebitelského úvěru). Žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými 13 měsíčními splátkami po 2 990 Kč. V čl. 2 smluvních podmínek bylo dále ujednáno, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činí 25,85 % ročně. 6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 22 810 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 24. 9. 2018. 7. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to výplatní pásky, pracovní smlouvu a k výdajům„ smlouvy“. Žalovaný zde dále uvedl, že je zaměstnán s průměrným měsíčním čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 14 783 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 8 000 Kč na nájem a 2 500 Kč na stravování a výživné. Z výplatních pásek za měsíce leden 2017 až březen 2017 soud jistil, že žalovaný pobíral mzdu od [právnická osoba] [anonymizováno], a [anonymizováno] . v lednu 2017 ve výši 14 682 Kč, únoru 2017 ve výši 15 050 Kč a březnu 2017 ve výši 15 438 Kč. V dubnu 2017 činila čistá mzda žalovaného od [právnická osoba] [anonymizováno]. částku 13 862 Kč, po provedení nepřednostní srážky ve výši 5 467 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil výši sjednaného měsíčního nájemného 8 000 Kč za nájem bytové jednotky. Výše úhrad spojených s užíváním bytu nebyla ve smlouvě sjednána. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, přehled postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínka obsahující rovněž výzvu k úhradě pohledávky do 2. 1. 2021 byla žalovanému zaslána (předžalobní upomínka ze dne 18. 12. 2020, podací lístek z téhož dne). 9. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce [číslo], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce [číslo] (smlouva o prodeji části závodu). 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 23 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnil, když uhradil celkem částku 22 810 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 19. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se