6 C 98/2020-155 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 274 375,66 Kč s příslušenstvím. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 6. 2. 2017 smlouva o Půjčce na kliknutí, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 245 000 Kč a dále dne 31. 5. 2018 smlouva o povoleném debetu, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 53 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté půjčky řádně nesplácel, přistoupil právní předchůdce žalobkyně v souladu s produktovými podmínkami k zesplatnění půjčky. Dlužná částka se skládá z jistiny 221 375,66 Kč a žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 20 203,85 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 406,58 Kč, jistiny ve výši 53 000 Kč, úroku ve výši 1 903,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 5 297,24 Kč. Žalobkyně požadovala dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 221 375,66 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 221 375,66 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 53 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že nikdy nebyla účastníkem této smlouvy, tudíž nezná konkrétní okolnosti předcházející jejímu uzavření. Její právní předchůdce nicméně dle svého prohlášení přiměřeně ověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 2. Z předložených smluv je zřejmé, že žalovaný měl v době jejich uzavření bydliště na území Slovenské republiky, kam se mu rovněž podařilo doručit žalobu, z čehož lze dovozovat, že měl na území Slovenské republiky bydliště rovněž v době zahájení řízení. Právní předchůdce žalobkyně je pak právnickou osobou se sídlem na území České republiky, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by se jakkoli přímo zaměřoval na klientelu Slovenské republiky. Jelikož měl žalovaný v době uzavření smlouvy bydliště na území Slovenské republiky, nejednalo se ani o případ smlouvy uzavřené s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště. Na předmětné smluvní vztahy se proto nevztahuje speciální úprava mezinárodní příslušnosti u spotřebitelských smluv stanovená článkem 17 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Mezinárodní příslušnost českých soudů je založena článkem 7 odst. 1 a 2 Nařízení, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž za místo plnění se v případě poskytování služeb považuje místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Toto ustanovení vedle mezinárodní příslušnosti zakládá rovněž příslušnost místní. V daném případě byly služby vyplývající ze smluv o vedení běžného účtu a ze smlouvy o úvěru poskytnuty na pobočce společnosti [právnická osoba] v [obec], tudíž je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a zároveň místní příslušnost Okresního soudu v Hodoníně. 3. Žalovaný k samotné žalobě neuvedl ničeho, pouze zaslal informace o vyhlášeném a následně ukončeném konkurzu na jeho majetek. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 10. 2012 podepsána smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně mimo jiné zavázal vést pro žalovaného běžný účet a umožnit žalovanému využívat služby přímého bankovnictví, přičemž žalovaná se zavázala za tyto služby hradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky Dále soud z předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla za pomocí prostředků komunikace na dálku dne 31. 5. 2018 uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému povolený debet na běžném účtu ve výši 53 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit nejdéle do jednoho roku. Akceptace smlouvy ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalované oznámena dopisem ze dne 31. 5. 2018. Žalovaný dále podepsal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dne 1. 6. 2019 vyčerpal debet ve výši 53 000 Kč. 5. Právní předchůdce žalobkyně dále podepsal s žalovaným dne 6. 2. 2017 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 245 000 Kč a žalovaný se zavázal prostředky splácet ve 120- měsíčních splátkách po 4 088,82 Kč (první splátku ve výši 3 949,01 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2017. Nedílnou součástí této smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z výpisu spotřebitelského úvěru je zřejmé, že částka 245 000 Kč byla na účet žalovaného zaslána dne 6. 2. 2017. Z výpisu spotřebitelského úvěru je dále patrné, že žalovaný celkově hradila na poskytnutý úvěr pouze částku 41 612,76 Kč. Dopisem ze dne 11. 10. 2019 bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně oznámeno, že z důvodu prodlení s úhradou splatných závazků ze smlouvy přistoupil v souladu s produktovými podmínkami k zesplatnění úvěru a zároveň byla žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dopis mu byl dle podacího archu odeslán téhož dne. 6. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 byly pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu shora uvedených smluv postoupeny na [právnická osoba] [právnická osoba] a poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019 na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn dopisy ze dne 20. 12. 2019 a 28. 1. 2020, k čemuž žalobkyně doložila podací archy a seznam odeslaných oznámení. 7. K úhradě dlužných závazků vzniklých z titulu shora uvedených smluv byl žalovaný vyzván předžalobními upomínkami ze dne 4. 2. 2020, k nimž žalobkyně doložila seznam odeslaných předžalobních výzev z téhož dne. 8. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Podle § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 10. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co zí