13 C 106/2022-60 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 121 082 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 13. 8. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 89 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 69,9 % ročně žalobkyni v 30 měsíčních splátkách po 6 345 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Předmětná smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomocí zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 28. 11. 2021. Do dne zesplatnění žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku. Žalobkyni tak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 104 345,38 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem tři splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 998 Kč), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto nákladech 400 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobkyně požadovala za období od 30. 11. 2021 do 25. 4. 2022 ve výši 15 339,45 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 69,9 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru 89 000 Kč, a to za období od 30. 11. 2021 do 21. 12. 2021 ve výši 3 647,60 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky odpovídající dlužné původní jistiny úvěru 89 000 Kč za období od 22. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 228 420 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci sjednali dne 13. 8. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 89 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 69,90 % ročně (viz část A) smlouvy), v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 6 345 Kč O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 17. 8. 2021, doručeného dle dodejky žalovanému dne 21. 8. 2021. Z odstavce nadepsaného Náklady v případě opožděných plateb v předsmluvním formuláři vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný s prodlením delším než 15 dnů. Žalovaný je v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z předsmluvního formuláře vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady (dále v případě prodlení delšího 90 dnů vzniká nárok pouze na úrok odpovídající výši repo sazby stanovené českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, zvýšený o 8 procentních bodů, v maximální souhrnné výši 120% celkové částky 190 350 Kč). 5. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 16. 8. 2021 na účet uvedený ve smlouvě. 6. Z "Předsmluvního formuláře" z téhož dne soud zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje 97,26 % a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činí 190 350 Kč. 7. Dopisy ze dne 22. 11. 2021 a 25. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, a dále žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalovanému oznámila v dopise ze dne 28. 11. 2021. 8. Dle karty klienta žalovaný na úvěr neuhradil žádnou částku a zbývá doplatit 152 109,28 Kč ke dni 25. 4. 2022. 9. Předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu okamžitě, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne. 10. Dle hodnocení klienta ze dne 13. 8. 2021, doloženého potvrzením o příjmu ze dne 13. 8. 2021 a detailem úhrady ze dne 20. 7. 2021 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců před uzavřením smlouvy částku 15 728 Kč. 11. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta ze dne 13. 8. 2021 uvedeny částkou 3 860 Kč s poznámkou "životní minimum," a výdaje na bydlení (nájemné a inkaso) částkou 2 603 Kč (ve formuláři je zaškrtnut údaj o tom, že žalovaný měl mít vlastní bydlení, ale tento údaj není nijak doložen). Uvedené výdaje nebyly ničím doloženy. Jiné výdaje ve formuláři zmíněny nebyly. 12. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalovaného a příznakem byl hodnocen žalovaný jako klient méně rizikový. 13. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 14. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. A dále v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 15. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021):„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 16. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu do příslušného pole v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci na základě přiděleného hesla přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o