13 C 2/2022-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] finanční prostředky ve shora uvedené výši. Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 14. 12. 2018. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejdříve zaregistroval na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kam zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace byl žalovanému zřízen uživatelský účet, prostřednictvím něhož zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, načež mu byl v rámci webového rozhraní právního předchůdce žalobkyně zaslán návrh konkrétní smlouvy, který žalovaný akceptoval. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 15. 12. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, do zaplacení v zákonné výši. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splatit do 14. 12. 2018 (ve smlouvě nebyl smluven žádný úrok ani poplatek za sjednání úvěru a povinností žalovaného bylo tedy vrátit pouze poskytnutou jistinu). Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem blíže rozvedeným v článku 3 Všeobecných obchodních podmínek s tím, že podpis žalovaného byl nahrazen zadáním SMS kódu do předmětného pole na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 16. 3. 2022 a z doloženého výpisu z účtu bylo ověřeno, že na účet, jehož majitelem byl žalovaný, byly dne [datum] ze strany právního předchůdce žalobkyně zaslány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 16. 5. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 5. 2021, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. A dále v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021):„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu do příslušného pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měl po provedené registraci na základě přiděleného hesla přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti z uzavřené smlouvy dostál a žalovanému poskytl na jeho účet finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalovaný však svou smluvní povinnost nesplnil, neboť uvedenou částku v dohodnuté lhůtě nevrátil. 1. Pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu předmětné smlouvy byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 1. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniklo žalobkyni právo požadovat vedle dlužné jistiny také zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. 1. Třeba zmínit, že na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. V projednávané věci však nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost žalovaného tak, jak to předpokládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru totiž stanoví, že„ (3) Na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.“ 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších návrhů podaným ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (srov. např. řízení vedená pod sp. zn. 13 C 235/2021, sp. zn. 6 C 90/2022 či pod sp. zn. 6 C 92/2022). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.