13 C 236/2021-60 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 280 488,87 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 315 051 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet společně s úroky ve výši 12 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením předmětné smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, v níž žalovaný stvrdil, že všechny zde uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž tento soud dospěl k závěru, že je postačující, aby měl věřitel listiny, z nichž při posuzování úvěruschopnosti vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, pakliže žalovaný potvrdil jejich poskytnutí svým podpisem. Dále žalobkyně zdůraznila, že žalovaný měl u jejího právního předchůdce veden běžný účet, tudíž měl právní předchůdce žalobkyně ověřenu jeho platební morálku. Odkázala také na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9. 3. 2021, dle kterého nelze klást k tíží druhé smluvní strany, jestliže žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a lze v takovém případě přistoupit k posouzení výdajů dle ekonomického modelu. Konečně žalobkyně upozornila na skutečnost, že její právní předchůdce je bankou posuzující úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě své dlouholeté bankovní praxe, přičemž proces posuzování je složitým interním procesem banky. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a tento stav nenapravil ani přes upomínání, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 2. 10. 2019, a zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 271 734,27 Kč na jistině úvěru, 5 434,60 Kč na úrocích, které byly následně v souladu se smluvním ujednáním připsány k jistině a 3 320 Kč na poplatcích. Pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu této smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny a úroků od 2. 12. 2019 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 4 830,46 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 2. 12. 2019 do zaplacení. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru určeného ke konsolidaci předchozích úvěrů a půjček (konkrétně se jednalo o jeden úvěr u právního předchůdce žalobkyně a o další úvěr u společnosti [právnická osoba]). V této smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 315 051 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 12 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 821 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, kdy první z nich byla splatná ke dni 20. 12. 2016 a poslední ke dni 20. 11. 2025. V článku 8.2 smlouvy pak bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný v případě, že žalovaný poruší některou z povinností stanovených v článku 8.1 smlouvy, k nimž patřilo mimo jiné prodlení se splácením splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek. K této smlouvě žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně a Ceník. 1. Žalobkyně dále doložila Žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem 19 940 Kč a měl bydlet ve vlastním bytě či domě společně s jednou další osobou. Jako své výdaje žalovaný uvedl splátky úvěrů u právního předchůdce žalobkyně ve výši 6 286 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně pak doložil výpisy z běžného účtu žalovaného za období od listopadu roku 2015 do listopadu roku 2016, z nichž lze vyčíst, že žalovanému byla skutečně pravidelně vyplácena na jeho účet mzda v průměru zhruba odpovídající jím uváděné výši. Nadto jsou na tomto účtu viditelné pravidelné platby žalovaného na spoření ve výši 1 000 Kč měsíčně, na důchodové pojištění ve výši 300 Kč měsíčně, na pojištění ve výši 1 080 Kč měsíčně, na internet ve výši 350 Kč měsíčně, na splátky úvěru ve výši 780 Kč a následně na splátky úvěru poskytnutého dříve žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně. Mimo tyto platby pak žalovaný zpravidla vybíral finanční prostředky z bankomatu. Ke konci měsíce listopadu roku 2015 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného 345,49 Kč, ke konci měsíce prosince 2015 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného 777,51 Kč, ke konci měsíce ledna 2016 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného 157,53 Kč, ke konci měsíce února 2016 byl zůstatek na účtu žalovaného záporný a činil - 99,47 Kč, ke konci měsíce března 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 60 911,51 Kč (to však pouze díky finančním prostředkům ve výši 100 000 Kč připsaným ze strany právního předchůdce žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kdy bez těchto finančních prostředků by žalovaný nebyl zjevně schopen hradit své výdaje), ke konci měsíce dubna 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 11 075,80 Kč, ke konci měsíce května 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 17 622,13 Kč (to však opět pouze díky finančním prostředkům ve výši 52 003,20 Kč připsaným na účet žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně), ke konci měsíce června 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 3 866,78 Kč, ke konci měsíce července 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 282,82 Kč, ke konci měsíce srpna 2016 byl zůstatek na účtu žalovaného opět záporný a činil - 116,81 Kč, ke konci měsíce září 2016 byl zůstatek na účtu žalovaného opět záporný a činil - 218,09 Kč, i ke konci měsíce října 2016 byl zůstatek na účtu žalovaného rovněž záporný a činil dokonce - 5 111,44 Kč a ke dni 16. 11. 2016 činil zůstatek na účtu žalovaného 4 656,36 Kč. Dále je z výpisů z účtu patrné, že u žalovaného opakovaně docházelo k situaci, kdy některé trvalé platby nebyly provedeny z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu (k této situaci došlo ve sledovaném období celkem devětkrát, a to 9. 11. 2015, 8. 2. 2016, 23. 2. 2016, 21. 6. 2016, 21. 7. 2016, 1. 9. 2016, 8. 9. 2016, 1. 10. 2016 a 2. 11. 2016). Konečně právní předchůdce žalobkyně doložil formulář„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, z něhož je zřejmé, že dle zjištění právního předchůdce žalobkyně měl žalovaný v době žádosti o úvěr sjednán u právního předchůdce žalobkyně kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč, spotřební úvěr ze dne 1. 8. 2016 s úvěrovým limitem 281 054 Kč se splátkou 4 609 Kč měsíčně (ten měl být předmětem konsolidace) a u jiných poskytovatelů měl sjednán kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč, úvěr na kreditní splátkové kartě s limitem 30 000 Kč (i ten měl být předmětem konsolidace) a úvěr na stavební spoření se splátkou 780 Kč. Dále z tohoto dokumentu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ve vztahu k výdajům žalovaného, jež sám žalovaný uvedl v nulové výši, vycházel z částky 6 146 Kč zjištěné na základě statistických dat a údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. 1. Dopisem ze dne 30. 8. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě veškerých doposud splatných dlužných pohledávek vzniklých z titulu smlouvy o úvěru do 2. 10. 2019 s tím, že v opačném případě po něm bude právní předchůdce žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný výzvy nedbal a dlužné pohledávky neuhradil, přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, a to za úplatu, což dosvědčuje doložená dohoda o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 12. 2019, jehož odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. K úhradě celkové dlužné částky nejpozději do 17. 1. 2020 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 1. 2020, jejíž odeslání dne 8. 1. 2020 žalobkyně prokázala podacím lístkem. 1. Z doloženého dokumentu označeného jako„ Podklady pre súdne konanie“ plyne, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil na poskytnutý úvěr částku 161 773 Kč zahrnující jak splátky samotného úvěru, tak i poplatky a úroky z prodlení. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou