13 C 291/2021-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 37 831,34 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum]„ [anonymizováno 9 slov]“ [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované finanční prostředky ve výši 44 000 Kč, které se žalovaná zavázal splatit společně s úrokem ve výši 16,70 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 068,48 Kč. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou uvedených v žádosti o úvěr. Porovnával pak žalovanou deklarovaný příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu a tímto výpočtem získal údaj o výši disponibilních zdrojů žalované. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Posuzování úvěruschopnosti probíhalo v souladu s platnými strategiemi právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně má za to, že její právní předchůdce při ověřování úvěruschopnosti postupoval s řádnou péčí a v souladu s platným a účinným zněním zákona. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se do prodlení s úhradou více než dvou splátek, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr v souladu se smlouvou za okamžitě splatný. Žalovaná pak zůstala žalobkyni dlužna ke dni zesplatnění částku 35 943,34 Kč na jistině, částku 2 301,10 Kč na úroku a 1 888 Kč na poplatcích. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 16,70 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalované s úhradou také kapitalizovaného úroku z prodlení vyčísleného ke dni 28. 1. 2021 ve výši 2 935,81 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena„ [anonymizováno 9 slov]“, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 16,70 % ročně a poplatkem za pojištění v měsíčních splátkách po 1 068,48 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje dnem 22. 5. 2019. Z doloženého výpisu z úvěrového účtu je zřejmé, že jistina úvěru byla zaslána na účet žalované v den uzavření smlouvy. Z doložené platební historie plyne, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkovou částku 11 690,61 Kč. 1. Dle doloženého vyjádření právního předchůdce žalobkyně měla žalovaná v žádosti o úvěr uvést, že je zaměstnána na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč a že bydlí v nájmu, přičemž se na nákladech na bydlení podílí sama. Dále měly být lustrací v bankovním a nebankovním registru klientských informací zjištěny měsíční splátky dalších závazků žalované ve výši 421 Kč. 1. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 mělo být žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2020 a žalovaná měla být vyzvána k úhradě veškerých aktuálně vzniklých pohledávek ze smlouvy nejpozději do 11. 3. 2020. 1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 2. 2. 2021, jehož odeslání dne 4. 2. 2021 žalobkyně prokázala podacím archem. 1. K úhradě veškerých z titulu předmětné smlouvy aktuálně vzniklých pohledávek byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, jejíž odeslání dne 24. 2. 2021 žalobkyně opět prokázala podacím archem. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 1. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o s spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 1. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 1. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků). 1. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje s