20 C 119/2022-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 486 Kč s tím, že se co do výše 2 066 Kč jedná o zbývající část slevy z ceny za„ zřízení datové trasy“, tj. ceny za práce spojené se zprovozněním služby elektronických komunikací poskytovaných žalovanému, kterou je žalovaný povinen zaplatit, neboť řádně nehradil sjednané služby a nedodržel tak sjednané podmínky pro poskytnutí slevy. Ve zbylé částce 2 420 Kč se jedná o cenu za zařízení, které žalobkyně žalovanému propůjčila za účelem umožnit mu využívat služby elektronických komunikací v souladu s uzavřenou smlouvou a které žalovaný následně po ukončení smlouvy nevrátil, ačkoli k tomu byl povinen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. [anonymizováno], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému specifikované služby, konkrétně internet, a rovněž se zavázala zřídit žalovanému v této souvislosti datovou trasu, přičemž ve smlouvě bylo uvedeno, že na zřízení datové trasy je žalovanému poskytnuta sleva v částce 2 066 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 2 let. Žalovaný vyslovil svůj souhlas s tím, že žalobkyni po ukončení smlouvy vrátí propůjčené zařízení – radiomodem s napájením a anténou. Dále byl v textu smlouvy včleněn odkaz na konkrétní ustanovení Všeobecných podmínek, v bodě 2.8.2 bylo uvedeno, že žalobkyně mohla smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit, pokud bude žalovaný v prodlení se zaplacením služby delším než 30 dní od splatnosti faktury. Dle bodu 5.4 byla sleva poskytnutá na zřízení datové trasy podmíněna skutečností, že žalovaný neporušil smlouvu způsoby, kvůli kterým by žalobkyně mohla odstoupit od smlouvy. Dle bodu 7.4 byl žalovaný povinen do 14 dnů od ukončení smlouvy vrátit propůjčené zařízení. Dle bodu 7.6 byla žalobkyně v případě nevrácení zařízení oprávněna požadovat náhradu ceny zařízení dle ceníku. Ceník žalobkyně doložila, cena radiového pojítka v něm byla stanovena částkou 2 420 Kč. Protokol o provedené práci stvrzuje, že dne 22. 7. 2019 servisní technik žalobkyně provedl u žalovaného instalaci přípojky a další úkony za účelem zřízení datové trasy a žalovanému bylo propůjčeno zařízení k užívání (instalační sada [anonymizována dvě slova] s příslušenstvím). 4. Následně žalobkyně výše uvedenou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací vypověděla, neboť se žalovaný dostal do prodlení s platbami vyúčtovanými fakturou splatnou k 11. 10. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 2. 2021 s tím, že smluvní vztah skončí uplynutím 30 denní výpovědní doby, která začne běžet prvním dnem následujícího měsíce po tom, co bude žalovanému doručena výpověď smlouvy. Zároveň byl žalovaný dopisem ze dne 8. 2. 2021 vyzván k navrácení propůjčeného zařízení nejpozději do sedmi kalendářních dnů od ukončení smlouvy. V rámci této výzvy byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že pokud propůjčené zařízení nevrátí, bude považováno za zcizené a žalovanému bude naúčtována jeho plná cena včetně dalších případných smluvních sankcí. 5. Z doložené„ výzvy k platbě“ ze dne 8. 2. 2021 je zřejmé, že žalovanému byla ze strany žalobkyně vyúčtována mimo jiné poskytnutá sleva za zřízení datové trasy v celkové výši 2 066 Kč, která byla splatná k 18. 2. 2021 a z doložené„ výzvy k platbě“ ze dne 6. 4. 2021 je zřejmé, že žalovanému byla ze strany žalobkyně vyúčtována cena za nevrácené radiové pojítko ve výši 2 420 Kč splatná k 16. 4. 2021. K úhradě výše uvedených částek byl žalovaný vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2021. 6. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v souvislosti s níž žalobkyně žalovanému umožňovala využívat internetové připojení prostřednictvím koncového zařízení. Zároveň byla mezi účastníky uzavřena též smlouva o výpůjčce ve smyslu § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání“. Předmětem výpůjčky bylo právě ono koncové zařízení. Žalobkyně pro žalovaného dále provedla dohodnuté práce spojené se zprovozněním služby elektronických komunikací ve svém souhrnu označené jako„ zřízení datové trasy“, uzavřenou smlouvu lze tedy v této části považovat též za smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 občanského zákoníku:„ Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Ze strany žalobkyně pak došlo k ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, jak to umožňuje § 1998 občanského zákoníku, který zní:„ Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.“ Oprávnění žalobkyně smlouvu vypovědět v případě řádného nehrazení poskytnutých služeb ze strany žalovaného přitom plyne z výše citovaných ujednání Všeobecných podmínek. V důsledku ukončení smlouvy žalobkyni vzniklo právo na vrácení podmíněné slevy za zřízení datové trasy ve výši 2 066 Kč, neboť mezi účastníky byla pro poskytnutí této slevy ujednána odkládací podmínka spočívající v dodržení sjednané doby trvání smlouvy. Mezi účastníky byla sjednána také možnost žalobkyně při nevrácení vypůjčeného zařízení účtovat za něj cenu dohodnutou v ceníku, tj. částku 2 420 Kč, která představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vrátit žalobkyni vypůjčené zařízení porušil, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalovaném uhrazení stanovené ceny, a soud proto žalovaného k její úhradě zavázal. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyní požadován vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, právo na jejich náhradu. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b téže advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala vícekrát.