20 C 123/2022-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 046,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2020 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovanou prostřednictvím její registrace na jejích webových stránkách uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit do 22. 3. 2020. Protože žalovaná částku včas nesplatila, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, částky jistiny 26 046,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2020 do zaplacení. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalované v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalované byla dne [datum] poskytnuta společností [právnická osoba] částka ve výši 10 000 Kč (doklad o platbě). Tato částka měla být poskytnuta na základě smlouvy, když však smlouva, která byla soudu předložena, nebyla ze strany žalované podepsána. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce, které také neobsahovali podpis žalované. Bylo rovněž zjištěno, že žalovaná zaslala předchůdkyni žalobkyně řidičský průkaz a občanský průkaz a bylo předloženo daňové přiznání za rok 2016, dle kterého bylo zjištěno, že dílčí základ daně činil 234 339 Kč. Z poštovních poukázek soud zjistil, že v listopadu 2018 obdržela od [jméno] [jméno] částku 3 800 Kč, v prosinci 2018 a lednu 2019 od úřadu práce částku 7 600 Kč. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že v březnu 2019 činila její mzda 6 446 Kč, v dubnu 2019 částku 6 266 Kč a v červnu 6 266 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2017 soud zjistil, že základ daně žalované činil 99 527 Kč a konečně z výpisu z účtu žalované za květen 2019 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky úvěru ve výši 4 935,10 Kč, její mzda činila 6 266 Kč, od úřadu práce obdržela 1 800 Kč, když počáteční zůstatek na účtu byl 181,94 Kč a konečný 59,90 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ postoupena na žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaná byla současně vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 3 dnů, když bylo dále zjištěno z podacího lístku, že zásilka byla odeslána 3. 12. 2021. 6. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované spotřebitelský úvěr. V tomto případě bylo tedy její povinností před jeho poskytnutím, řádně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což předchůdkyně neučinila. Daňová přiznání nebyla aktuální a z listin, které byly aktuální, bylo prokázáno, že žalovaná dostává dávky od úřadu práce a její příjem je cca 6 000 Kč. Výdajová stránka nebyla zkoumána vůbec, tedy tvrzená spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná (srov. § 87 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 Sb). Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 7. Nadto je ale potřeba zdůraznit, že v dané věci tvrzení žalobkyně o vzniku smlouvu nebyly prokázány, když smlouva nebyla ze strany žalované podepsána a žalobkyně neprokázala jiný způsob platného uzavření smlouvy. 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a současně nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila, tedy žalovaná se o tuto bezdůvodně obohatila podle § 2991 odst. 2 o. z., a je povinna ji žalobkyni vydat, a proto soud vyhověl žalobě, co do požadavku na zaplacení částky 10 000 Kč. Současně soud vyhověl i co do požadavku na zaplacení zákonným úroku z prodlení, avšak až od 12. 12. 2021, když bylo prokázáno, že výzva k zaplacení byla žalované zaslána 3. 12. 2021, tedy ve smyslu § 573 o. z. byla výzva doručena 8. 12. 2021, tedy od 12. 12. 2021 žalovaná dostala do prodlení a je povinna žalobkyni platit zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Ve zbývající části, soud žalobu zamítnul s ohledem na absenci tvrzené smlouvy. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl ve věci větší úspěch žalovaný, avšak s ohledem na skutečnost, že ze spisu nevyplývá, že by mu nějaká náklady vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.