20 C 144/2022-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů (2. 8. 2021), a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem a žalobkyni tudíž dluží na jistině částku 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, a na účelně vynaložených nákladech 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 90 Kč (3 % z nesplacené jistiny). Vedle toho žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení za dobu od 27. 12. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 43,5 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 736 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registru NRKI a BRKI, SOLUS, CEE a ISIR a na základě informací od žalovaného, žalobkyně vycházela při určení výdajů žalovaného i z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, výdaje domácnosti žalovaného byly zjištěny z údajů ČSÚ. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila rovněž statistický model, který vychází ze statistických dat (údajů o jiných spotřebitelích s podobným profilem) a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně zohlednila i schopnost žalovaného dosahovat příjmů v budoucnosti, vypočetla kreditní skóre žalovaného a dospěla k tomu, že je schopen úvěr splatit. Žalobkyně přitom dle jejího názoru není povinna doložit doklady od žalovaného prokazující jeho příjmy a výdaje, ale je pouze povinna mechanismus ověřování doložit, vysvětlit a odůvodnit. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] podepsána úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 1. 7. 2021, potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč do 31. 7. 2021. Za službu bezpečná splátka se měl žalovaný uhradit 99 Kč měsíčně (odložení splátky o 30 dnů v případě nečekané životní události), za službu expres výplata 199 Kč, za službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána jednak smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru a jednak povinnost hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání dlužných částek (100 Kč za měsíc vymáhání). Žalovanému byl na telefonní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru zaslán podpisový SMS kód, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Smlouva byla následně podepsána zadáním tohoto SMS kódu žalovaným v chráněném webovém rozhraní žalobkyně (printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu). Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. 4. Žalobkyně dále doložila občanský průkaz žalovaného, a že z účtu žalovaného byla dne 1. 7. 2021 zaslána platba 1 Kč na účet žalobkyně (potvrzení o přijaté platbě), čímž byla ověřena totožnost žalovaného před poskytnutím úvěru a skutečnost, že je majitelem daného účtu. 5. Žalobkyně doložila printscreeny ze systému žalobkyně, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy exekuce, neprocházel registrem ISIR a SOLUS. V žádosti o poskytnutí úvěru uvedl příjem 21 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 5 000 Kč měsíčně. Jako výdaje domácnosti bylo uvedeno 7 000 Kč. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovanému byla 4krát odmítnuta žádost o úvěr. 6. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně u něj eviduje dluh uvedený v žalobě, což bylo zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] úvěrovou smlouvu. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému dohodnutou částku ve výši 3 000 Kč. 8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že tvrzený příjem ze zaměstnání, tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ověřeny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalovaného ani příjmy ostatních členů domácnosti nebyly žádným způsobem přezkoumávány. Výdaje žalovaného rovněž nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně příjmů i výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. Dle názoru soudu se není možné spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet některé podstatné skutečnosti, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit dotazem u žalovaného a předložením např. nájemní smlouvy, výplatní pásky atd., popř. telefonicky dotazem u zaměstnavatele žalovaného. Za dostatečné ověření přitom soud nepovažuje porovnání údajů uvedených žalovaným se statistickými údaji žalobkyně. 9. Jestliže pak žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalovaného dosahovat příjmů ze zaměstnání v budoucnosti, toto nebylo žádným způsobem objasněno. Nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný bude příjmů dosahovat v budoucnosti, žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši. Rovněž nelze dle názoru soudu relevantně sestavit statistický model, když nejsou ověřena vstupní data – tj. samotná skutečnost, že žalovaný má skutečně příjem ze zaměstnání a další údaje. V závislosti na daných okolnostech žalobkyně neobjasnila, jak provedla zhodnocení úvěruschopnosti bez ověřování příjmů a bez bližších informací o žalovaném, když žalobkyní ani nebylo zjištěno, v jakém oboru měl žalovaný vzdělání, ani na jaké pozici byl zaměstnán, ani jiné bližší informace o jeho rodinné situaci. Poskytovatel úvěru musí být schopen mechanismus ověřování informací od žalovaného doložit, vysvětlit a odůvodnit a objasnit statistický model, popř. uspokojivě odůvodnit, proč se spokojil s neověřenými tvrzeními žalovaného o výši příjmů a výdajů, což se v tomto případě nestalo. 10.