20 C 164/2022-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 438 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 1. 10. 2021, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem a žalobkyni tudíž dluží na jistině částku 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 90 Kč (3 % z nesplacené jistiny). Vedle toho žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2022 z požadované částky. Žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registru NRKI a BRKI, SOLUS, CEE a ISIR a na základě informací od žalovaného, když žalobkyně vycházela při určení výdajů žalovaného i z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, výdaje domácnosti žalovaného byly zjištěny z údajů ČSÚ. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila rovněž statistický model, který vychází ze statistických dat (údajů o jiných spotřebitelích s podobným profilem) a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně zohlednila i schopnost žalovaného dosahovat příjmů v budoucnosti, vypočetla kreditní skóre žalovaného a dospěla k tomu, že je schopen úvěr splatit. Žalobkyně přitom dle jejího názoru není povinna doložit doklady od žalovaného prokazující jeho příjmy a výdaje, ale je pouze povinna mechanismus ověřování doložit, vysvětlit a odůvodnit. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání. 1. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného, dne [datum] podepsána úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč (Úvěrová smlouva, ID klienta [číslo], ID žádosti [číslo]). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč do 1. 10. 2021. Za službu SMS servis měl žalovaný zaplatit 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána jednak smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru a jednak povinnost hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání dlužných částek (100 Kč za měsíc vymáhání). Žalovanému byl na telefonní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru zaslán podpisový SMS kód, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Smlouva byla následně podepsána zadáním tohoto SMS kódu žalovaným v chráněném webovém rozhraní žalobkyně (printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu). Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. 1. Žalobkyně dále doložila občanský průkaz žalovaného a opis z účtu žalovaného, ze které soud zjistil, že dne 11. 8. 2021 byla žalovanému na účet připsána částka 22 755 Kč, která představovala mzdu žalovaného, s tím, že číslo účtu souhlasilo s tím, na který byla zaslána částka 3 000 Kč ze strany žalobkyně. 1. Žalobkyně dále doložila printscreeny ze systému žalobkyně, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy exekuce, neprocházel registrem ISIR a SOLU, avšak bylo zjištěno, že má jeden kontrakt – kontokorent ve výši 10 000 Kč, na základě žádosti ze dne 15. 8. 2021. 1. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjem 22 000 Kč měsíčně, když současně uvedl, že nemá děti, nikdo jiný s ním v domácnosti nebydlí, jeho výdaje na domácnost činí 2 500 Kč a dále bylo zjištěno, že žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč, ale byl mu poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. 1. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně u něj eviduje dluh uvedený v žalobě, což bylo zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy. 1. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] úvěrovou smlouvu. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému dohodnutou částku ve výši 3 000 Kč. 1. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně částečně ověřila příjem žalovaného (jeden výpis z účtu). Poskytovatel je však povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuj e.Výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. Nadto je dobré upozornit, že bylo prokázáno, že chvíli před podpisem smlouvy si žalovaný zřídil kontokorent a sama žalobkyně mu odmítla poskytnout částku 10 000 Kč, když mu poskytla pouze částku 3 000 Kč. Avšak na jakékoliv řádné ověření dále rezignovala. Dle názoru soudu se není možné spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet, případně i opomenout některé podstatné skutečnosti, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit dotazem u žalovaného a předložením např. nájemní smlouvy, výpisy z účtu atd. Za dostatečné ověření přitom soud nepovažuje porovnání údajů uvedených žalovaným se statistickými údaji žalobkyně. 1. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o příjmové a výdajové stránce a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální j