20 C 175/2021-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 26. 6. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný dne [datum] uznal dluh 10 600 Kč (skládající se z jistiny 7 000 Kč, smluvní pokuty 3 500 Kč, poplatku za upomínku 100 Kč) vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit celkem v 6 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. 1 a 2. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním splátek, žalobkyně v souladu se svým smluvním oprávněním zesplatnila celý dluh dopisem ze dne 17. 6. 2021. Předmětný dluh přitom vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Žalovaný na dlužnou částku z titulu smlouvy uhradil celkem pouze 5 000 Kč, poté se dostal do prodlení. 2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 3 600 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení. Soud proto řízení částečně zastavil, a to v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. výrokem II. tohoto rozhodnutí. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jistinu úvěru vrátit do 20. 7. 2019, úvěr byl sjednán bezúročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení 0,1 % denně z jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem pouze 5 000 Kč, následně se dostal do prodlení. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] splátkovou dohodu. V ní žalovaný uznal svůj dluh ve výši 10 600 Kč vzniklý z titulu smlouvy [číslo] kterou uzavřel se společností [právnická osoba] Žalovaný se ve splátkové dohodě zavázal uhradit dlužnou částku 10 600 Kč v 6 měsíčních splátkách po 2 000 Kč (poslední splátka činila 600 Kč). V případě prodlení žalovaného se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám vzniklo žalobkyni právo učinit splatnou celou dlužnou částku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 18. 2. 2021 a 18. 3. 2021, žalobkyně celý dluh zesplatnila dopisem ze dne 17. 6. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 25. 6. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě i předžalobní výzvou ze dne 17. 6. 2021. 5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku ve výši 12 000 Kč, tuto se zavázal uhradit do 30 dnů. Předchůdkyně žalobkyně nebyla povinna hodnotit úvěruschopnost žalovaného (který jednal jako spotřebitel) splatit úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úvěr byl ve smyslu § 5 odst. 3 téhož zákona poskytnut bez úroku a jakékoliv úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru. Žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas do 30 dnů od poskytnutí úvěru, uhradil pouze 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Následně došlo i k uznání dluhu z úvěrové smlouvy 10 600 Kč žalovaným. Podle § 2053 o. z.,„ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Svůj dluh ze smlouvy se žalovaný zavázal uhradit ve sjednaných splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, došlo ke ztrátě výhody splátek. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu nedoplatku jistiny 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně má právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 7 000 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni požadovanou částku. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., když z viny žalobkyně byla žaloba částečně vzata zpět, žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 7 000 Kč, (66 %) a neúspěchu 3 600 Kč (34 %), což v tomto případě odpovídá 32 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně - odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 10 600 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby. Žalobkyni soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2021, neboť toto podání bylo neúčelné a mělo být již součástí žaloby. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 1/2020). Žalobkyni vzniklo právo i na DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je jeho plátcem. Celkem náklady řízení činí 2 252 Kč. Žalobkyně má nárok na 32 %, tj. 721 Kč.