20 C 195/2021-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 600 Kč z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, kterou měla dne [datum] uzavřít právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 2. 11. 2016. Současně se žalovaný zavázal, že uhradí částku ve výši 1 600 Kč, jakožto případný poplatek za prodloužení termínu splatnosti. Žalovaný však předmětnou částku neuhradil. Dne [datum] byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku. Právní zástupce žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 2. 2021 upomínku a výzvu k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím soudní cestou. 2. Žalovaný ve svém podání ze dne 30. 12. 2021 požádal soud, aby přezkoumal, zda požadavek žalobkyně není promlčen a pokud není, pak požádal, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti a případnou povinnost uhradit dlužnou částku stanovil ve splátkách. 3. Soud nařídil jednání, kterého se ani jeden z účastníků nezúčastnil, když oba soudu zaslali svou omluvu. Na jednání soud provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. 4. Smlouvou o zápůjčce, která obsahovala podpis zápůjčitele, se společnost [právnická osoba] zavázala k poskytnutí finanční hotovosti žalovanému ve výši 8 000 Kč, když dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za automatické prodloužení 1 600 Kč a poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 600 Kč. Částka měla být poskytnuta dne [datum], doba trvání zápůjčky činila [anonymizováno] dnů, RPSN 205,11 %. Podpis žalovaného chyběl, když smlouva měla být uzavřena dálkovým způsobem registrací přes webové stránky. Potvrzením o platbě převodem, bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného zaslána platba ve výši 8 000 Kč, když variabilní symbol byl rodným číslem žalovaného. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o.z“, o čemž byla žalovaný informován dopisem ze dne 2. 2. 2021, ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužné částky, když dopis byl odeslán téhož dne. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyni žalobkyně na základě„ Smlouvy o zápůjčce“ žalovanému dne [datum] zaslala 8 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 8. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019)., když toto potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021. 9. V dané věci je nutno zdůraznit, že se jednalo o úvěr úročený, když úrok byl zcela zřejmě skrytý v poplatku za zápůjčku, když i sama žalobkyně uvedla ve smlouvě, že roční sazba činí 97,33 %. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně žádné konkrétní údaje nepředložila, pouze obecně odkázala, že žalovaný byl lustrován v ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, což předchůdkyně žalobkyně nezjistila, a proto soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslána platba ve výši 8 000 Kč, a byla tedy povinnost žalovaného tuto platbu vrátit. 11. Žalovaný však ve svém podání žádal soud o posouzení promlčení, což obsahově odpovídá námitce promlčení dle § 610 odst. 1 o.z., a proto se jí soud dále zabýval. 12. Dle § 621 o.z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. V dané věci v okamžiku zaslání finanční částky na účet žalovaného počala běžet promlčecí lhůta v délce tří let (srovnej § 629 o.z.), tedy nejpozději ke dni 19. 8. 2019 došlo k promlčení pohledávky. Žaloba byla podána dne16. 4. 2021, tedy v době, když již pohledávka byla promlčena, a proto soud vyhověl námitce žalovaného a žalobu v celém rozsahu zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Žalovaný byl sice ve věci plně úspěšný, ale s ohledem na to, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.