20 C 235/2021-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 558 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit sjednanými měsíčními splátkami spolu s úrokem, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, dluh byl proto zesplatněn ke dni 11. 8. 2020 a žalobkyni tudíž žalovaný dluží na jistině částku 11 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč, poplatky za [anonymizováno] splátku ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatky za SMS servis 245 Kč, a na účelně vynaložených nákladech dluží 100 Kč Vedle toho žalobkyně požadovala také úroky ve výši 2 156 Kč, zákonný úrok z prodlení za dobu od 5. 3. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 170,98 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 558 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla provedena jeho lustrace v registru NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a ISIR. Byla posouzena příjmová a výdajová stránka žalovaného na základě jím sdělených informací, žalobkyně využila údaje o životním minimu jednotlivce a o měsíčních nákladech na bydlení dle údajů ČSÚ, byl využit statistický model. Sám poskytovatel úvěru pak dle názoru žalobkyně zvažuje, zda informace od spotřebitele postačují a zda je jimi prokázána jeho úvěruschopnost, nebo zda je nutno informace ověřit dalšími údaji. V tomto případě byly dle názoru žalobkyně žalovaným sdělené informace dostačující a žalovaný byl dle názoru žalobkyně schopen úvěr splatit. 2. Žalovaný se k žalobě na jednání dne 2. 5. 2022 vyjádřil tak, že neměl tušení, že něco dluží, měl toho více, byla jeho hloupost, že si toho tolik nabral. V době, kdy si bral půjčku, to bylo hektické, stěhoval se do [obec], pak byl covid, pak se stěhoval zpátky. Neví, co s penězi udělal, o půjčce nemá ani tušení. Žádost o půjčku asi podával, v té době bydlel v domě od přítelkyně, takže platil 5 000 Kč za bydlení, na to se ho nikdo v žádosti neptal, nic takového nedokládal. Byl v pracovní neschopnosti a dostával asi 21 000 Kč měsíčně, ale nepamatuje se. 3. Soud na nařízením jednání provedl dokazování a z předložených důkazů zjistil, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjmy 24 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti 22 000 Kč měsíčně (printscreen ze systému žalobkyně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti další úvěr ve výši 5 000 Kč a dále osobní úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splácen splátkami ve výši 571 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný splatit kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o další úvěry a opakovaně mu nebylo vyhověno 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] elektronicky podepsána úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč (printscreen k prokázání odeslání podpisového SMS kodu, potvrzení o přijaté platbě 1 Kč dne 20. 12. 2019 k prokázání totožnosti žalovaného, fotokopie občanského průkazu). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky 11 000 Kč, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč ve 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem 49,2 % ročně. Za službu [anonymizováno] splátka se žalovaný zavázal uhradit 99 Kč měsíčně, za službu expres výplata 199 Kč jednorázově, za službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla stanovena povinnost hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání dlužných částek (100 Kč za měsíc vymáhání). Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkový kalendář. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2020 byla částka 11 000 Kč proplacena žalovanému, což bylo zjištěno i z potvrzení o provedené platbě. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně u žalovaného eviduje dlužnou částku uvedenou v žalobě. Upomínkou ze dne 23. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby byla zaplacena ihned. Dluh žalovaného byl zesplatněn výzvou ze dne 11. 8. 2020, žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k plnění dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba (podací lístek). 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] úvěrovou smlouvu. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 11 000 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 7. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny. Žalobkyně navíc namísto žalovaným uváděných výdajů 22 000 Kč na bydlení měsíčně započetla jako výdaje žalovaného částku dle statistických dat publikovaných ČSÚ. Soud s tímto postupem nesouhlasí, neboť nelze skutečné reálné výdaje žalovaného nahrazovat nižšími výdaji dle statistických dat, které nevedou k reálnému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit, nadto nebylo uvedeno, jakou částku výdajů na bydlení započetla. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. 8. Soud v daném případě nevylučuje použití statistického modelu na základě souboru statistických dat. K tomu soud dále uvádí, že je možné využívat statistické modely k posouzení udržitelnosti příjmu, do modelu vkládaná vstupní data by však měla být vždy ověřená a nikoliv založená na pouhých ničím nepodložených tvrzeních. Odhad nákladů žalovaného je rovněž možné učinit, ale pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Tyto údaje (nezjistitelné náklady žalovaného) je možno korigovat podle statisticky podložených modelů žalobkyně. Náklady na bydlení jsou však snadno zjistitelné a mají být uvedeny již při podání žádosti o úvěr. Žalobkyně soudu ani blíže neobjasnila jí údajně využívané statistické modely, ani nesdělila, jakým jiným způsobem prošetřuje příjmy a výdaje žalovaného, když od klientů nežádá žádné doklady. Lze tedy uzavřít, že ohledně příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného, což soud považuje za nedostatečné. Žalobkyně měla v tomto případě p