20 C 237/2021-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 743 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž 18 000 Kč bylo vyplaceno žalované a 2 000 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako provize. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroků 21,55 % ročně. Tuto svoji povinnost si však neplnila a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 28. 3. 2021. Dlužná částka žalované se skládá ze zesplatněné jistiny ve výši 18 042 Kč, dlužných splátek úvěru ke dni zesplatnění ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč), nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za 3 upomínky, smluvní pokuty za období od 29. 3. 2021 do 10. 5. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 21 042 Kč kapitalizované částkou 904 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení. Při posouzení schopnosti žalované splatit úvěr před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně vycházela z příjmu žalované 19 000 Kč měsíčně a jejích pravidelných výdajů 3 000 Kč na jídlo atd. měsíčně, splátky hypotečního úvěru 3 800 Kč měsíčně, plateb na bydlení 4 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na bydlení 4 872 Kč měsíčně, životního minima jednotlivce 3 860 Kč měsíčně. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ. Žalovaná byla i lustrována v databázi centrální evidence exekucí, ISIR, a to s negativním výsledkem. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování předloženými listinami a z nich zjistil následující skutkový stav. 3. Před podpisem žalovaná uvedla, že její průměrný čistý příjem ze zaměstnání činí 19 000 Kč měsíčně. K tomu byly předloženy výplatní pásky a výpis z účtu, ze kterých soud zjistil, že v listopadu 2020 jí bylo zasláno 20 308 Kč (dle výpisu z účtu), v září 2020 obdržela žalovaná čistou mzdu 11 285 Kč a v říjnu 2020 čistou mzdu celkem 20 936 Kč. Příjmy domácnosti byly žalovanou uvedeny ve výši 59 000 Kč měsíčně, bez prokázání, co předmětná částka představuje. Žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení jsou 4 000 Kč měsíčně, výdaje na hypoteční úvěr 3 800 Kč měsíčně, ostatní výdaje 3 000 Kč měsíčně (čestné prohlášení) a současně uvedla, že bydlí u rodičů. Byla provedena lustrace žalované v ISIR, v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalovaná dále prohlásila, že nemá více závazků a peněžité závazky po lhůtě splatnosti. Normativní náklady na bydlení byly pro žalovanou stanoveny ve výši 4 872 Kč měsíčně. 4. Výdaje žalované byly žalobkyní korigovány za pomoci statistických výdajů. Byla doložena statistika rodinných účtů za rok 2016, roční spotřební vydání jedné osoby za rok 2016, kde byly stanoveny náklady jednotlivce průměrně na 194 111 Kč, dvoučlenné domácnosti na 166 137 Kč, dále byly doloženy výdaje na konečnou spotřebu domácností dle účelu, ze kterých bylo zjištěno, za jaké útraty jsou částky domácnostmi vynakládány. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2020 v bytech vlastníků byla na jednu osobu 4 872 Kč měsíčně, životní minium jednotlivce bylo 3 860 Kč měsíčně. 5. Žalobkyně se žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru zprostředkovaného zprostředkovatelem bude na účet zákazníka převedena částka ve výši 18 000 Kč a 2 000 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele, jako jeho provize. Žalovaná měla tento úvěr splatit 25 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, počínaje dnem 20. 1. 2021. Sazba smluvního úroku byla uvedena ve smlouvě, a to ve výši 21,55 % ročně. Dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaná v prodlení s úhradou splátky či její části po dobu delší než dva měsíce. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaná měla hradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázala hradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání mimo jiné i za zaslanou upomínku po 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Žalované byla poskytnuta tabulka umoření, ze které bylo zjištěno, jakým způsobem měla dluh splácet. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle potvrzení o provedení transakce byly žalované zaslány peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč dne 18. 12. 2020 a částka provize 2 000 Kč byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. Dle bonity smlouvy neuhradila žalovaná na dluh žádnou částku a zůstala tak žalobkyni dlužna 18 042 Kč a neuhrazené splátky 3 000 Kč. 6. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 27. 1. 2021 a 28. 2. 2021. Upomínky byly odeslány, což bylo zjištěno z čestných prohlášení zaměstnance žalobkyně, seznamu odeslaných upomínek, přehledu odeslaných dávek. Dopisem ze dne 28. 2. 2021 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek řádně a včas a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do deseti dnů od odeslání oznámení. Výzva byla dle podacího lístku odeslána dne 28. 3. 2021. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná podepsaly úvěrovou smlouvu [číslo]. Žalovaná jednala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně dohodnutou částku 18 000 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. 8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalované činily cca 17 510 Kč měsíčně a byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu, výplatními lístky. Tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti nebyly nijak ověřeny, výdaje žalované rovněž nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Žalovaná pouze doplnila při posuzování smlouvy údaje o svých výdajích na bydlení 4 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí u rodičů a současně platí výdaje na hypoteční úvěr 3 800 Kč měsíčně. Tyto výdaje na bydlení nebyly dostatečně doloženy, nadto není zřejmé, z jakých důvodů žalovaná hradila hypoteční úvěr (aniž by měla příjem z pronájmu) a současně hradila náklady bydlení u rodičů a jaké jsou tedy její skutečné výdaje, když tento rozpor nebyl žalobkyní nijak řešen. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalované spojené s bydlením nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, tyto přitom tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit