20 C 258/2021-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 680 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč vrátit v týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaná uhradila pouze 12 500 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované, bylo ověřeno její zaměstnání, platební historie i nich, kontrola rodného čísla a insolvenčního rejstříku a lustrací v databázi neplatných dokladů. Kromě dlužné částky požaduje také zákonné úroky z prodlení, ale až od 31. 7. 2020, tedy až po uplynutí lhůty stanovené ve smlouvě pro splatnost všech splátek, ačkoliv se žalovaná dostala do prodlení už ke dni 25. 3. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání a na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 8 180 Kč, a to v týdenních splátkách po 303 Kč. Z informací o smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 12 500 Kč. 4. Z výplatních pásek žalované za únor až duben 2019 bylo zjištěno, že průměrný příjem, který je žalované vyplacen činí cca 11 696 Kč, když ačkoliv je čistý příjem vyšší a pohyboval se v rozmezí od 14 300 Kč do 16 460 Kč, tak žalované byly strhávány splátky na exekuci ve výši od 3 000 - 4 070 Kč. 5. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná je svobodná, bydlí s rodiči, má dosažené [anonymizováno] vzdělání, příjem 11 696, výdaje – na bydlení 4 420 Kč, životní minimum 4 410 Kč, jiné výdaje 1 000 Kč, tedy celkem 9 830 Kč, splátky měly činit 1 212 Kč. 6. Dále bylo zjištěno, že žalované byla dne 17. 2. 2021 odeslána výzva k uhrazení dlužné částky. 7. Žaloba není důvodná. 8. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná uhradit v týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 8 180 Kč. 9. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ 10. Žalobkyně ověřila příjmy žalované, když z nich však bylo zjištěno, že žalovaná má exekuce, které jsou ji strhávány ze mzdy. Výdaje nebyly nijak ověřovány, vycházelo se z tvrzení a obecně určeného životního minima, když současně byla připočtena částka 1 000 Kč na jiné výdaje. Avšak i po jen tvrzených výdajích je zřejmé, že rozdíl mezi příjmy a nutnými splátkami, které činily 1 212 Kč měsíčně, žalované nezbývá ani 500 Kč navíc. S ohledem na skutečnost, že příjmy s počítanými výdaji jsou téměř shodné a s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla exekuce, které ji byly strhávány z platu, je zřejmé, že nebyla schopna dlouhodobě hradit úvěr. Žalobkyně tedy nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalované, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází, např. i z centrální evidence exekucí (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází u výdajů výlučně z tvrzení žalované, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. 11. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 12. Za této situace byla žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., avšak žalovaná již zaplatila 12 500 Kč, tedy částku vyšší, tedy již žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nic nedluží, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. 13. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla úspěšná žalovaná, ze spisu se však nepodává, že by jí náklady vznikly. Soud proto rozho