20 C 296/2021-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 960Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 10% ročně od 17. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 296 Kč a úrok 0,1% denně z částky 8 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne [datum] a na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 15. 12. 2019, a to v celkové výši 10 488 Kč (8 000 Kč jistina, 2 240 Kč poplatek za správu, 248 Kč smluvní úrok). Žalovaný ani přes opakované výzvy dlužnou částku neuhradil, když uhradil jen část, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětných částek soudní cestou. Současně při posuzování úvěruschopnosti byl ověřen pracovní poměr na dobu neurčitou, průměrná výše měsíčního příjmu, výše měsíčních výdajů, že není založena vyživovací povinnost, že bydlí u rodičů, k datu uzavření smlouvy o úvěru nebyl nalezen žádný záznam v Centrální evidenci exekucí a dlužník neměl proti sobě vedeno exekuční řízení, k datu uzavření smlouvy o úvěru nebyl nalezen záznam v insolvenčním rejstříku a dlužník nebyl v insolvenci. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, ze kterých zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně s žalovaným podepsala dne [datum] elektronicky Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], kdy součástí smlouvy měl splátkový kalendář jako příloha č. 1 a dále příloha č. 2 (Všeobecné obchodní podmínky) a 3 (výpočet RPSN) Bylo zjištěno, že byl sepsán i protokol o podpisu smluvních dokumentů č. [anonymizováno] ze dne [datum] a součástí smlouvy žalovaný byl seznámen s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla podepsána na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti [právnická osoba], když v žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako [anonymizováno], je svobodný, jeho příjmy činí 34 000 Kč, bydlí u rodičů, jeho povinné výdaje činí 14 000 Kč měsíčně a 4 000 Kč jsou jeho ostatní výdaje. Žalovaný žalobkyni zaslal i kopii občanského průkazu, řidičský průkaz a rozhodnutí ve věcech [anonymizováno] poměru ze dne [datum], ze kterého bylo zjištěno jeho skutečné zaměstnání. Z výplatních pásek za srpen až říjen 2019 soud zjistil, že jeho průměrný plat činí 32 780 Kč. Ke dni podpisu smlouvy žalovaný neměl záznam v ISIRU. Z výpis z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovanému dne 15. 11. 2019 zaslala 8 000 Kč a žalovaný zaslal žalobkyni dne 13. 2. 2020 částku 2 000 Kč, což bylo zjištěno z příjmového pokladního dokladu [anonymizováno]. Žalovaný byl vyzván k úhradě zbytku dluhu emailem ze dne 26. 5. 2020, výzvou ze dne 8. 1. 2020, která byla odeslána, jak bylo zjištěno z podacího archu dne 10. 1. 2020, výzvou ze dne 4. 2. 2020, která byla odeslána, jak bylo zjištěno z podacího archu dne 5. 2. 2020 a nakonec předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2021, která byla, jak bylo zjištěno z podacího archu, odeslána dne 27. 7. 2020. 4. Žaloba je zčásti důvodná. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. [anonymizováno] dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 6. Předpokladem poskytnutí úvěru je dostatečné zkoumání, zda je spotřebitel schopen onen úvěr splatit. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 7. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021. 8. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila vyplněnou žádost žalovaného, výplatní pásky, ze kterých byl prokázán příjem 32 780 Kč měsíčně, skutečnost, že pracuje jako [anonymizováno] a že v době poskytnutí půjčky nebyl žalovaný v insolvenci ani exekuci. Současně vycházela z tvrzení žalovanéh