20 C 34/2022-57 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 31 480 Kč (dlužná jistina ve výši 20 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 11 480 Kč), kapitalizované úroky ve výši 4 015,20 Kč (19,12 % ročně z 20 000 Kč od 4. 1. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 100 Kč (10% z jistiny ve výši 20 000 Kč od 4. 1. 2020 do 15. 1. 2021), úroky ve výši 19,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2020 a současně se žalovaný zavázal hradit pojištění ve výši 480 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 5 000 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou měl žalovaný uhradit předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 480 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne 7. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, pracuje na hlavní pracovní poměr, když jeho měsíční splátka exekuce činí 4 700 Kč, výši ostatních výdajů uvedl jako 8 000 Kč, příjmy 15 250 Kč. Dále uvedl, že bydlí se spolubydlícím, nemá děti a měl předložit výplatní pásky (bez konkretizace období), pracovní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon (bez konkretizace za jaké období a výše). 6. Z karty zákazníka ze dne 1. 4. 2019 soud zjistil, že tato byla vyplněna až po předmětné půjčce, tedy soud vzal za prokázané, že ačkoliv žalovaný nesplácel řádně předmětnou půjčku, poskytla mu předchůdkyně žalobkyně další půjčku cca 5 měsíců po předmětné půjčce, když z výpisu z živnostenského podnikání soud zjistil, že žalovaný začal podnikat od [datum], tedy až po uzavření smlouvy. 7. Z první strany pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jakožto [anonymizováno] Smlouva je bez data, podpisy nejsou předloženy, výše mzdy rovněž není doložena. Rovněž z této smlouvy nelze zjistit, zda byla smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou. 8. Z výplatních pásek žalovaného od společnosti [právnická osoba] za 7-9/2019 soud zjistil, že průměrná mzda za tyto měsíce činí 15 226 Kč, když je dále patrno větší množství exekucí, kdy v červenci se jednalo o tři exekuce, v srpnu o čtyři exekuce a v září o sedm exekucí, přičemž ne všechny byly uspokojovány ze mzdy s ohledem na výši příjmu. 1. Ze Sipo na jméno [jméno] [příjmení], soud zjistil, že na adrese, na které by se měl zdržovat žalovaný, činí záloha na elektřinu 400 Kč a na vodu 200 Kč. Kdo je [jméno] [příjmení] nebylo soudu doloženo. 1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (prostřední část seznamu na str. [anonymizováno] ze [anonymizováno]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 19. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení dopisu. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 1. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stano