20 C 64/2022-64 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 3 389 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s poplatkem za poskytnutí 99 Kč splatit do 30 dnů od poskytnutí, tj. do 11. 3. 2021. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a ISIR, informací od žalované (příjem 13 600 Kč měsíčně) a zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalobkyně vycházela i z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, měsíčních výdajů na bydlení 1 000 Kč dle údajů ČSÚ. Žalovaná dluh ve stanovené lhůtě nezaplatila. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč, smluvní pokuty 90 Kč (3 % z jistiny), účelně vynaložených nákladů na vymáhání 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 34,72 Kč za dobu od 9. 8. 2021 do 21. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 389 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Z provedených důkazů, které soudu doložila žalobkyně, byl zjištěn následující skutkový stav. Z printscreenů ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splatit. Žalobkyně vycházela z životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, měsíčních výdajů na bydlení 1 000 Kč dle dat ČSÚ. Žalovaná dále uvedla, že vyživuje 1 osobu, její měsíční příjem je 13 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 17 000 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech dlužníků (ISIR, SOLUS atd.) s negativním výsledkem. Dále žalovaná doložila výpis z účtu za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020, soud ověřil výši jejího příjmu 13 919 Kč, zůstatek na účtu byl 85,29 Kč. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr 4 000 Kč společností [právnická osoba], dále byly z účtu zjištěny další příjmy a výdaje žalované, nebyla zjištěna výše výdajů na bydlení. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že 8 žádostí žalované o úvěr bylo odmítnuto, žalovaná měla 2 existující úvěry, na jednom jí zbývalo splatit 7 104 Kč, na druhém 12 755 Kč s výší měsíční splátky 1 260 Kč. Dále žalobkyně doložila potvrzení o platbě prokazující, že žalovaná je majitelkou uváděného účtu. Dne [datum] žalovaná podepsala se žalobkyní listinu„ Úvěrová smlouva – ID žádosti [číslo]“ Ze smlouvy soud zjistil, že žalovaná smlouvu podepsala [datum] formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře (printscreen ze systému žalobkyně). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr 3 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč do 11. 3. 2021. V případě nevrácení dlužné částky byla žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu 3 % z jistiny úvěru. Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. Žalované byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázané z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], bankovního výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaná předmětnou částku neuhradila, což soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad a zůstala dlužna částku uvedenou v žalobě. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2021 s tím, aby dluh uhradila do 30 dnů od sepsání výzvy. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] úvěrovou smlouvu. Žalovaná jednala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně dohodnutou částku 3 000 Kč. 6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že rodičovský příspěvek žalovaní činil 13 919 Kč měsíčně (výpis z bankovního účtu), tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti nebyly blíže specifikovány a objasněny, výdaje žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Z výpisu z účtu bylo dále prokázáno, že žalované byla poskytnuta zápůjčka 4 000 Kč od [příjmení] [příjmení]. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalované nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to zejména náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Dále nebyly dostatečně přezkoumány výdaje žalované na dosavadní úvěry, když bylo přezkoumáno, že žalovaná splácí další 2 úvěry, kde zbývá splatit 7 104 Kč a 12 755 Kč s výší měsíční splátky 1 260 Kč, rovněž dle výpisu z účtu byl žalované poskytnut další úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná neobjasnila, jakým způsobem tyto úvěry hodlá splatit. Rovněž nebylo objasněno, jakou částku dává žalovaná měsíčně na výživu svého dítěte. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalované žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované a popř. se statistickými údaji, které však v tomto konkrétním případě nemají vypovídací hodnotu a ohledem na omezený příjem žalované a její dosavadní úvěrové zatížení. Dle názoru soudu se není možné u výdajové stránky v daném případě spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet některé podstatné výdaje jako např. výdaje splátek dosavadních úvěrů, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit dotazem u žalované. 7. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové stránce a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu